Nulový vektor je množina všech orientovaných úseček nulové délky. To jsou takové úsečky, které jsou tvořeny dvojicí totožných bodů.
Co je to vektor?
Stejně jako jste již znali a používali pojem souřadnice, zřejmě budete znát i vektor, který si představíme nyní. Abychom si vektory mohli zavést, je třeba znát následující pojmy: orientovaná úsečka, velikost orientované úsečky a orientovaný směr. Pokud by někomu tyto pojmy byly nejasné, vysvětlení najde zde1.
Úmluva: Orientovanou úsečku s počátečním bodem A a koncovým bodem B budeme v textu dále označovat jako AB.
Nulový vektor je množina všech orientovaných úseček nulové délky. Nulový vektor označujeme o.
Nenulový vektor je množina všech orientovaných úseček, které mají stejnou nenulovou velikost a stejný směr.
Na obr. 2.1 jsou různé orientované úsečky. AB a IJ mají stejnou velikost, ale různý směr. AB, EF a KL mají stejný směr. AB a EF mají i stejnou velikost i směr a určují tedy stejný vektor. Úsečky AB a EF jsou různým umístěním stejného vektoru.
Úmluva: Vektor u, určený orientovanou úsečkou AB budeme značit jako u. Zapisujeme u = AB.
Úmluva: Dále v textu budeme předpokládat, že máme zvolenou nějakou kartézskou soustavu souřadnic, ve které budeme pracovat.
Je-li vektor u v rovině určen orientovanou úsečkou AB, kde A[a1; a2], B[b1; b2], nazývají se čísla u1 = b1 – a1, u2 = b2 – a2, souřadnice vektoru u.
Zapisujeme u = (u1; u2).
Je-li vektor u v prostoru určen orientovanou úsečkou AB, kde A[a1; a2; a3], B[b1; b2; b3], nazývají se čísla u1 = b1 – a1, u2 = b2 – a2, u3 = b3 – a3, souřadnice vektoru u.
Zapisujeme u = (u1; u2; u3).
Kvůli způsobu výpočtu souřadnic vektoru u = AB, se u někdy symbolicky zapisuje ve tvaru u = B - A.
V prostoru jsou dány body A[1; 2; 2] a B[3; 2; 5]. Vypočítejte souřadnice vektoru u, který je určen orientovanou úsečkou AB.
- u = B – A,
- u = (3 – 1; 2 – 2; 5 - 2),
- u = (2; 0; 3).
Dvě orientované úsečky AB a CD určují stejný vektor právě tehdy, mají-li úsečky AD a BC společný střed.
Z předchozí věty vyplývá, že souřadnice vektoru nezávisí na volbě konkrétní orientované úsečky, která je jeho umístěním (vždy získáme stejné souřadnice):
To, že úsečky AD a BC v rovině mají společný střed, můžeme zapsat takto
\(\dfrac{a_{1} + d_{1}}{2} = \dfrac{b_{1} + c_{1}}{2} \land \dfrac{a_{2} + d_{2}}{2} = \dfrac{b_{2} + c_{2}}{2}\)
kde ai, bi, ci, di; i = 1, 2 jsou souřadnice daných bodů.
Tyto rovnice lze upravit a získáme
b1 - a1 = d1 - c1; b2 - a2 = d2 - c2,
což jsou souřadnice vektorů určených orientovanými úsečkami AB a CD, které v případě, že se jejich souřadnice rovnají, určují stejný vektor.
Rozhodněte, zda orientované úsečky AB a CD určené body A[3; 5], B[2; 0], C[1; 2] a D[-1; 2] určují v rovině stejný vektor. Řešení si "vizuálně" ověřte na předcházejícím appletu.
- u = AB = B – A,
- u = (2 - 3; 0 - 5) = (-1; -5),
- v = CD = D – C,
- v = (-1 - 1; 2 - 2) = (-2; 0).
- Souřadnice vektorů u a v se liší, proto orientované úsečky AB a CD určují různé vektory. V předcházejícím appletu můžete zjistit, že vektory u a v mají jak jinou velikost, tak jiný směr.
1Odkaz směřuje na stránky věnované výuce zobrazení na střední škole od Kateřiny Dobiášové: http://www.karlin.mff.cuni.cz/katedry/kdm/diplomky/katerina_dobiasova/.