5. neděle postní A/B

Vstupní zpěv

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.

To je cíl, k němuž dojíti / mají všichni Boží svatí, / cíl Bohem ustanovený, / spěchej k němu každý věrný.

Abys v Kristu jsa nalezen, / životem jeho byl spasen, / uchráněn jsa hněvu Páně, / přišel k věčné Boží slávě.

Neboť kdo chce býti spasen / a v Boží slávu uveden, / musí život svůj změniti / a Kristu podoben býti.

Zpěv před evangeliem

Kristus je má síla i spasení, / potěšení / ve všem mém zarmoucení, / já v jeho moci / ve dne, také v noci / žádám pomoci.

Neodloučí mě zde nic od něho, / doufám v něho, / neb všechno mám od něho. / On mě spravuje, / řídí, opatruje, / i ochraňuje.

V něm jsem živ, smrti se nic nebojím, / tím se kojím, / že vždy při něm obstojím, / neumřu věčně, / tak doufám bezpečně / a dostatečně.

Zpěv k přípravě darů

Z hlubokosti volám k tobě, / slyš, Bože, křik smutného: / Nakloň uší svých v mé mdlobě / k hlasu vzdychání mého / Budeš-li míti jen zření / na hříchy a provinění, / kdo před tebou obstojí?

I já se k Bohu utíkám, / a ne k svým zasloužením, / srdce mé nehledí nikam, / než k jeho potěšením, / která v jeho slově vidím, / jimi se těším i řídím / a jich se spustit nechci.

Od rozednění do noci / a opět až do rána, / vždycky bude božské moci / naděje má oddána. / Neb všechen lid vyvolený, / jenž je z Boha narozený, / má v něj naději skládat.

Nebo

Ach, můj nejsladší Ježíši… (jako při: 1. neděle postní – str. 77)

Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.

Píseň 31a; varhanní doprovod

Zpěv k přijímání

O lásko příliš veliká! / Kristus Pán za své sluhy, / za nehodného hříšníka / svou krví platí dluhy.

Co jsme my měli trpěti / za své nešlechetnosti, / Pán Ježíš ráčil snášeti / ve své dobrotivosti.

Nechtějme více hněvati / Pána tak laskavého, / hleďme ho vždy milovati / pro tu dobrotu jeho.

Hříšníku, nezoufej sobě, / ač ses prohřešil těžce, / kajícímu v každé době / Ježíš odpustiti chce.

V jeho srdci učiněná / kopím přeostrým rána / učí, že je otevřena / nám k jeho lásce brána.

Ruce své má roztažené / hříšníků k objímání, / všech, kteří chtějí zkroušeně / učiniti pokání.

A nemůže se najíti / tak těžká lidská vina, / by ji nemohla shladiti / Kristova krev nevinná.

Žádný si tedy nezoufej / pro své zlé náklonnosti, / v Kristovy rány vždy doufej, / skrz ně dojdeš milosti.

Nebo

Jezu Kriste, štědrý kněže, / s Otcem, Duchem jeden Bože, / tvoje štědrost naše zboží, / z tvé milosti.

A tys nyní mezi námi, / tvé tělo trpělo rány / za nás za hříšné křesťany, / z tvé milosti.

Tys ráčil v nás přebývati, / chléb vezdejší chtěls náš býti / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.

Ó tvá dobroto k nám božská, / ó milosti tvá předivná, / dáváš nám chléb svého těla, / z tvé milosti.

Dals krev z těla vycediti / a tu nám dnes dáváš píti, / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.

Vskutku se nám zcela dáváš, / svou milostí k nám plápoláš, / a nás za sobě vzácné máš, / z tvé milosti.

Taks nás ráčil milovati, / žes svůj Život nám chtěl dáti / a smrt naši překonati, / z tvé milosti.

Věru, drazes nás vykoupil, / pro nás zemřel a nás spasil, / a taks nám věrně posloužil, / z tvé milosti.

Tohos paměť nám zůstavil, / své tělo jsi nám připravil, / chléb vezdejší abys náš byl, / z tvé milosti.

O křesťané, z hříchů vstaňme, / dobré nám dané poznejme, / k Pánu Ježíši chvátejme, / v té milosti.

Chléb ten nebeský chutnejme, / jísti jeho zde žádejme, / proto svatě přebývejme, / v té milosti.