4. neděle adventní

Vstupní zpěv

Všichni věrní křesťané, veselme se nyní, / pamatujme společně Kristovo vtělení, / v němž milost svrchovaná nám je ukázána / od Boha předobrého, laskavého Pána.
Co Bůh zdávna uložil v své přetajné radě, / to již zjevně naplnil, když poslal ku Panně / archanděla svatého z nebeské výsosti, / aby jí vypravoval noviny radosti.
»Ty jsi ta požehnaná nade všecky jiné, / chce míti Pán nebeský v tobě bydlení své / a v tvém čistém životě člověčenství vzíti, / Duchem svatým předivně všecko způsobiti.«
Chvalme Boha vesele, spolu zpívajíce, / a v svém srdci plesejme, čest mu vzdávajíce, / že nám dal veliký dar, Syna vtěleného. / Buď věčně požehnáno svaté jméno jeho.

Veselými hlasy spolu prozpěvujme, / vždycky po vše časy v Bohu se radujme, / chválu vzdávajíce, / za dobrodiní mu stále děkujíce.
Radost nevýslovná všemu světu přišla, / když hvězda přejasná z Jakuba nám vyšla, / z níž slunce světlosti / povstalo předivně všem věrným k radosti.
Hvězda ta přeskvoucí je Panna Maria, / jež to drahé slunce, Krista, porodila, / kterýžto z temnosti / ráčil nás vyvésti, přivést k své jasnosti.
Amen, aleluja, budiž věčná chvála / Králi nebeskému od nás dokonalá. / Jenž jsi věčným Pánem, / dej nám tě chváliti až na věky. Amen.

Poslán jest od Boha anděl, / nazvaný jménem Gabriel / od Boha má svoje jméno, / jež znamená sílu jeho.
Do krajiny galilejské, / kde je město nazaretské, / v tom městě Maria Panna, / Josefovi zasnoubená.
Vešel k ní ten silný anděl, / jenž o svaté Panně věděl / v tom městě přebývající, / pozdravil ji touto řečí:
»Zdráva buď, plná milosti, / to ti Bůh vzkázal z výsosti, / že tě vyvolil nad jiné, / dá požehnání předivné.
Počneš syna a porodíš, / jehožto jméno Pán Ježíš, / on sám kralovati bude, / království konce nebude.«

Anděl k Panně Marii… (jako při: None – str. 649)

Z nebe posel vychází, / zdávna již žádaný, / k Panně Marii vchází, / od Boha poslaný, / ten rajský archanděl, / nazvaný Gabriel.
Pokorně se pokloniv, / koná své poselství, / svou hlavu ctně nakloniv, / ctí svaté panenství, / Pannu pozdravuje, / divnou věc zvěstuje.
»Zdrávas, Panno, milostí / božskou naplněná, / krásou všelikých ctností / nad jiné vznešená, / porodíš synáčka, / Božího miláčka.
Syn Boží tebe volí, / chce tě matkou míti, / jak jen srdce tvé svolí, / hned ho máš počíti, / svol, Panno přečistá, / počni Pána Krista.
Proč se rdíš, proč vyptáváš, / jak to může býti? / Ač muže nepoznáváš, / nemeškej svoliti, / panenství nezrušíš, / že jsi matkou, zkusíš.
Neboj se, to učiní / sám Bůh všemohoucí, / tebe čistou zastíní / Duch svatý žádoucí; / co nelze mysliti, / může Bůh činiti.«
Když tak Maria slyší / anděla svatého, / dí: »Já jsem ta nejnižší / dívka Pána mého. / Chci, ať se mi stane / podle vůle Páně.«
Plesej, Královno rajská, / že jak jsi svolila, / divné věci moc božská / v tobě způsobila, / počalas v svém těle / světa Spasitele.
Milá Boží Matičko, / buď naší řečnicí, / promluv za nás slovíčko, / buď orodovnicí, / koho ty zastáváš, / věčně zachováváš.

Vítej, Jezu Kriste, z nebeské výsosti… (jako při: 2. neděle adventní – str. 18)