2. neděle adventní

Vstupní zpěv

Aj, čas vzácný přišel, / v němž Pán slávy vyšel / k spasení lidskému, / ke cti lidu svému, / aby jej vychvátil / z hrdla ďáblu zlému.
Toto jsou ti dnové, / o nichž prorokové / dávno zvěstovali, / lidem slibovali: / dnové vykoupení, / světu ke spasení.
Nesluší v nich spáti, / ale vzhůru vstáti, / Bohu děkovati / a jej milovati, / jenž nám té milosti / dočkat dal v radosti.
I my pilní buďme, / ze hříchů se vzbuďme, / pokání konejme, / hříchy vyznávejme, / tak jich pozbudeme, / milost nalezneme.

Veselými hlasy spolu prozpěvujme, / vždycky po vše časy v Bohu se radujme, / chválu vzdávajíce, / za dobrodiní mu stále děkujíce.
Kriste, Pane milý, dej pro své vtělení, / bychom v srdci měli nad hříchy želení, / byli v pravdě stálí, / a jednou po smrti k tobě se dostali.
Amen, aleluja, budiž věčná chvála / Králi nebeskému od nás dokonalá. / Jenž jsi věčným Pánem, / dej nám tě chváliti až na věky. Amen.

Blíží se k nám doba smilování, / od jordánských břehů zní volání: / »Čiňte, lidé, z hříchů svých pokání.«
Je to mocný hlas Křtitele Jana, / jemuž Bohem ta úloha dána, / aby předchůdcem byl Krista Pána.
Volá: »Cesty křivé urovnejte, / údolí vyplňte, hory snižte, / obraťte se, mějte srdce čisté.«
Neboť za mnou Kristus má přijíti, / jemuž nemohu já roven býti, / ten nás bude Duchem svatým křtíti.«
Přijď již, milý Kriste, a buď s námi, / proměň srdce naše ve své chrámy, / přijď, Pane náš, smiluj se nad námi.

Vítej, Jezu Kriste, z nebeské výsosti, / vítej z Panny čisté, náš předrahý hosti. / Přišels k nám od Otce, spasení původce, / z tebe se těšíme, všichni radujeme, / Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné zde v tomto vězení, / z lásky své přílišné, nás všech k vyproštění. / S nebeským bohatstvím přišels k nám chudičkým, / bys nás obdaroval, sebe sama nám dal, / Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný, Syn Všemohoucího, / Pán a Bůh velebný, nad nějž nic vyššího: / Sebe jsi ponížil, pro nás hříšné zmařil, / učiněns podobný nám, krom hříchu rovný, / Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo, že ses tak ponížil, / co k tomu nutilo, abys hříšným sloužil? / Než milost horlivá, ta spravedlnost tvá, / chtěls ji vždy činiti, naším bratrem býti, / Kriste, Králi náš.
Kázals zvěstovati až do končin země, / všudy provolati, bys znám byl ve světě: / »Rcete té truchlivé mé dceři siónské, / aj, Král tvůj béře se, zboží věčné nese.« / Vítej, Králi náš.
Ó dcero siónská, ty křesťanský lide, / ježs byla žalostná, prozpěvuj vesele, / ke cti Krále svého, Pána milostného, / jenž tebe navštívil, navěky utěšil, / Kristus, Král, Pán náš.
Povstaň již ochotně, se vší úctivostí, / přijmi jej radostně se vší poddaností. / Volej, duše každá, k milosti povolná: / »Rač ke mně vejíti, navěky spasiti, / Kriste, Králi náš.«