Archangelsk je nejstarší ruský námořní přístav ještě z nepamětných dob, kdy Rusko nemělo přístup k jinému moři než je moře Bílé. Mýlil by se však ten, který by u nejstaršího námořního přístavu hledal moře. Archangelsk u moře vlastně neleží, leží v ústí řeky Severní Dvina, která do moře ústí. Chcete-li vidět ono tajemné severské moře, musíte si zajet o kousek dál, do města Severodvinsk. Tam si však zajet nesmíte, protože je toto město pro cizince zavěřené z důvodu více než logických: jsou tu loděnice, ve kterých se konstruují atomové ponorky. Vy se tedy jako cizinci k Bílému moři nikdy nepodíváte, ale nezoufejte si, vaše oblíbená skupina se díky svým tajemným severoruským kontaktům k moři dostala a neváhá se s vámi o své zážitky podělit.

Archangelsk je město námořníků

Je však třeba přiznat, že jste o tak moc nepřišli. Bílé moře v zimě nešumí, je to mořská masa, ztuhlá v jakýchsi vlnách a podobá se tak sněžné pláni. Ani koupat se v něm vlastně nemůžete, a to kvůli všudypřítomným rybářům, kteří nehledě na třeskuté mrazy vytrvale vysedávají u svých děr prosekaných do ledu a číhají na svou rybu. A veškerá přímořská poetika je navíc pokažena dvoumetrovými závějemi, kterými se k moři musíte brodit. Skupina při setkání s takovým podivným mořem jako jeden muž (pardon, Lauro) zvolala: "Takhle přece moře nevypadá! U moře mají být slunečníky, palmy, opalující se němečtí turisté! Kde jsou stánky s občerstvením, kde si máme koupit zmrzlinu a pohledy?" Moře však na skupinové volání neodpovídalo a jeho bílá spousta jen mlčky tuhla v třicetistupňovém mrazu. Zklamaná skupina se rozhodla pro návrat do nejstaršího ruského přístavu u tohoto podivného moře, které vlastně leží hodný kus opodál.

Archangelsk z JAKu 40

Čerstvá zelenina (Svěžije ovošči). Pomořané jsou lidé veselí a i ve frontě na okurky před ještě zavřenou zeleninou si rádi zazpívají.

"Zase ty památky," prohlásili někteří členové skupiny, když je nutili navštěvoval skanzeny dřevěné lidové architektury a znuděně si prohlíželi dřevěné vyřezávané kostelíky jakoby vystřižené z pohádky Mrazík, kterými se Ruský sever pyšní. Co se týče dalšího programu, hudebníci se rozdělili na dvě skupiny. Zatímco se méně kulturní část rozhodla léčit své zklamání z moře nejstarším ruským způsobem a jala se degustovat omamné jedy z produkce místních likérek, ti kulturnější si prohlédli přístav z doby Petra Velikého, zachované centrum a jiné místní pamětihodnosti.

Před kulturním domem. Až se hoši vydovádí s míčem, zajdou na koncert zahraniční hudební skupiny Ahmed má hlad.

Atmosféra už se zklidnila. Píseň Taja večer Laura věnovala všem pracovníkům archangelského cestovního ruchu.

Kulturní část výpravy však po nějaké době začala trpět severoruskými mrazy a byla zklamána absencí tramvají a metra ve městě, zatímco ostatní už byli degustací naopak přehřátí. Bylo proto rozhodnuto severní ruskou výspu opustit a vrátit se do Moskvy. Dvacetihodinová jízda rychlíkem na jih pak jedny zahřála, druhé vystřízlivěla. Archangelsk se zapsal do deníku skupiny jako město jednoznačně pozitivní.

Hlavní pošta

Brzy na shledanou. Tak vstřícné publikum jako v Archangelsku našel Ahmed jen málokde.