Zelený čtvrtek

Večerní mše

Vstupní zpěv

  1. Chval, duše bohabojná, / spasitele svého, / chvály příčina hojná / jde z chleba živého, / který, jak církev věří / svatí apoštolé / při poslední večeři / měli na svém stole. / Kyrieleison.
  2. Neb když posledního dne / večer Kristu nastal, / s učedníky posledně / při večeři zůstal, / a tu oltářní svátost / ráčil stanoviti, / chtě nám obzvláštní milost / takto učiniti. / Kyrieleison.
  3. Ó Kriste živý chlebe, / naše posilnění, / dej nám ať skrze tebe / dojdeme spasení, / a tebe, jejž zde ctíme / skrytého v svátosti, / dej, ať věčně vidíme / v nebeské radosti. / Kyrieleison.

Píseň 50a; varhanní doprovod

Zpěv před evangeliem

  1. Ty v poslední jsi ještě noc, / nežs pro nás život dal, / svým učedníkům lásky moc / tak krásně předkládal.
  2. Dej, Pane, poznat církvi své, / již často hubí svár, / že bude-li dbát vůle tvé, / jednoty získá dar.
  3. Ó uč svou malou družinu, / tak často nesvornou, / se řídit v každou hodinu / tvou láskou pokornou.
  4. Ty, Jezu, v tichosti nás veď, / ty uč nás milovat, / neb jen kdo tobě věren teď, / pak bude kralovat.

Píseň 47a; varhanní doprovod

Při umývání nohou

  1. Ježíš Kristus, náš milý Pán, / přišed na svět, ukázal nám / příkladem mnoho dobrého, / zval nás do království svého.
  2. Měl od Otce poručené, / všechny věci v ruce dané, / zvlášť vyvolených spasení, / vykoupení i smíření.
  3. Věda o blízkém skonání, / k Bohu Otci navrácení, / miloval své, kteří v světě / s ním byli v tomto životě.
  4. Když naposledy stoloval / s těmi, jež k poselství vybral, / tu skončil úmluvu starou, / hned započal službu novou.
  5. Vstav od stolu, myl jim nohy, / jsa Pán a Mistr důstojný, / sluhům nového svědectví, / konaje k nim své poselství.
  6. Neb nohy zvěstujícího / jsou krásné na horách jeho, / drahý pokoj kážícího, / milost, pravdu svědčícího.
  7. Všem upřímně k němu jdoucím / a slovu jeho věřícím, proto nohy Pán umýval, / tím pravdu tu osvědčoval.
  8. K nohám ses skláněl, Ježíši, / jsa Kníže a Pán nejvyšší, žádný div, že jsi myl vodou, / vždyť tys umyl i krví svou.
  9. Když Pán přišel ku Petrovi, / on se bránil z své pokory, / mýti nohy mu zbraňoval, / neb tajemství toho neznal.
  10. Pán pověděl: »Co já nyní / činím, nezvíš bez zjevení, když povím, potom rád budeš, / až obmytí mého dojdeš.«
  11. On pak dí: »Nebudeš mýti / nohy mé, Pane, navěky.« / Odpověděl na to Ježíš: / »Když tě neumyji, pak zvíš,
  12. že jistě se mnou nebudeš, / podílu se mnou nevezmeš / ani zde, v mém zasloužení, / ani v nebeském bydlení.«
  13. Lekl se Petr velice: / »Netoliko nohy, ruce, / i hlavu mou, Pane, umej, / jen svůj podíl neodnímej.«
  14. Pán řek': »Kdo čist vírou srdce, / netřeba mu nyní více / než umýti nohy jeho, / k splnění tajemství toho.«
  15. Rač nás krví očistiti / a dej se v pravdě viděti, / vírou v tomto putování, / potom v věčném kralování.

Píseň 48a; varhanní doprovod

Nebo

  1. Ježíš Kristus, náš milý Pán, / přišed na svět, ukázal nám / příkladem mnoho dobrého, / zval nás do království svého.
  2. Měl od Otce poručené, / všechny věci v ruce dané, / zvlášť vyvolených spasení, / vykoupení i smíření.
  3. Věda o blízkém skonání, / k Bohu Otci navrácení, / miloval své, kteří v světě / s ním byli v tomto životě.
  4. Když naposledy stoloval / s těmi, jež k poselství vybral, / tu skončil úmluvu starou, / hned započal službu novou.
  5. Vstav od stolu, myl jim nohy, / jsa Pán a Mistr důstojný, / sluhům nového svědectví, / konaje k nim své poselství.
  6. Neb nohy zvěstujícího / jsou krásné na horách jeho, / drahý pokoj kážícího, / milost, pravdu svědčícího.
  7. Všem upřímně k němu jdoucím / a slovu jeho věřícím, proto nohy Pán umýval, / tím pravdu tu osvědčoval.
  8. K nohám ses skláněl, Ježíši, / jsa Kníže a Pán nejvyšší, žádný div, že jsi myl vodou, / vždyť tys umyl i krví svou.
  9. Když Pán přišel ku Petrovi, / on se bránil z své pokory, / mýti nohy mu zbraňoval, / neb tajemství toho neznal.
  10. Pán pověděl: »Co já nyní / činím, nezvíš bez zjevení, když povím, potom rád budeš, / až obmytí mého dojdeš.«
  11. On pak dí: »Nebudeš mýti / nohy mé, Pane, navěky.« / Odpověděl na to Ježíš: / »Když tě neumyji, pak zvíš,
  12. že jistě se mnou nebudeš, / podílu se mnou nevezmeš / ani zde, v mém zasloužení, / ani v nebeském bydlení.«
  13. Lekl se Petr velice: / »Netoliko nohy, ruce, / i hlavu mou, Pane, umej, / jen svůj podíl neodnímej.«
  14. Pán řek': »Kdo čist vírou srdce, / netřeba mu nyní více / než umýti nohy jeho, / k splnění tajemství toho.«
  15. Rač nás krví očistiti / a dej se v pravdě viděti, / vírou v tomto putování, / potom v věčném kralování.

Píseň 36d; varhanní doprovod

Zpěv k přípravě darů

  1. Vzácná oběť se ti chystá, / Bože, Otče laskavý, / podle vůle Jezu Krista / kněz ti dary připraví, / dary tvoje, chléb a víno, / obé bude proměněno, / jak to Syn tvůj pověděl, / dřív než na Golgotě pněl.
  2. Spolu nesem za dar tobě / naše skutky, myšlení, / nechať srdce v každé době / chválou tvého jména zní. / Tobě žít a tobě sloužit, / po tobě vždy budem toužit, / až se nám dáš za podíl; / to je nejvyšší náš cíl.

Píseň 49a; varhanní doprovod

Zpěv k přijímání

  1. Pán Ježíš, náš Spasitel, / všech hříšných Vykupitel, / památku svou zůstavil, / aby nás hříšné spasil. / O tom píše svatý Jan, / že se Ježíš, Mistr, Pán, / pod obojí způsobou / dal, když řekl tou dobou: / Tělo mé je pokrmem, / krev má jistě nápojem.
  2. Kdo Kristovo tělo jí, / kdo z kalicha pije, ví, / že si v něm sám Syn Boží / svůj příbytek učiní. / Pakli jísti budeme, / nikdy nezahyneme, / budeme-li krev píti, / život budeme míti. / Tělo to je pokrmem, / krev ta jistě nápojem.
  3. K tomu se připrav každý, / buď ve svém srdci zbožný, / usmysli sobě pevně / plniti vůli Páně. / Vůlí Otcovou Pán žil, / poslán jsa ji naplnil, / nás láskou zavazuje, / neb nás velmi miluje. / Tělo to je pokrmem, / krev ta jistě nápojem.

Píseň 46a; varhanní doprovod

Nebo

  1. Boha, jenž je na výsosti, / chvalme všichni za milosti, / jež pocházejí od něho / všem věřícím v Syna jeho.
  2. Kterého poslal z nebe k nám, / chtěje dobře činiti nám, aby v hříšných hříchy shladil, / potom navěky oslavil.
  3. On tak v tom věrně pracoval, / že pro ty, které miloval, / vydal tělo k utrpení / a krev svou na vykoupení.
  4. To věrným míti v paměti / přikázal, když měl trpěti, / když s učedníky stoloval, / které ze světa povolal.
  5. Tu chléb lámal i rozdával, / aby jedli, tak rozkázal, / řka jim: To je moje tělo, / jež bude za vás zrazeno.
  6. Kalich vzal a dobrořečil, / jeho krev že to je, svědčil, / kázal píti učedníkům, / i jejich následovníkům.
  7. Ti jsou vpravdě děti jeho, / vyvolení jsou od něho, / jejich on přirozenost vzal, / na své jim účastenství dal.
  8. A je svými bratry nazval, / jim jméno Otce zvěstoval; / oni řeč jeho přijali, / svou vůli jemu poddali.
  9. Kriste, jenžs ráčil umříti / a v slávu Otce přijíti, / spas nás všechny v tyto časy. / Tobě chvála buď navěky.

Píseň 92b; varhanní doprovod

Při přenášení nejsvětější svátosti

  1. Chval slavného jazyk lidský / těla Páně tajemství / i jeho předrahé krve, / kterou pro spasení tvé / prolil plod života Panny, / Král všech národů slavný.
  2. Narodil se a je nám dán / z čisté Panny všech nás Pán. / Na světě s námi přebýval, / slovo své vždy rozsíval, / podivuhodným konáním / skončil své putování.
  3. Když naposledy večeřel, / sám s apoštoly seděl, / zachoval zákon v plnosti / v jídle se vší přísností, / sám za pokrm svým dvanácti / dal sebe rukou vlastní.
  4. Bůh člověk, co chléb jen bylo, / slovem proměnil v tělo, / též svou krev učinil z vína, / věc smysly nevystihlá, / sama tu víra postačí / lidem upřímných srdcí.
  5. Klaňme se s ponížeností, / poctu čiňme svátosti / a Starý zákon Novému / ustup řádu jinému, / co rozum lidský nevnímá, / nechť přijme pravá víra.
  6. Bohu Otci budiž chvála, / Synu čest, moc a sláva, / spasení a požehnání / buď v radostném plesání, / také i Duchu svatému / oběma vždy rovnému. / Amen.

Píseň 54a; varhanní doprovod