Pondělí po 4. neděli postní

Jako: Čtvrtek po Popeleční středě

Vstupní zpěv

Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.

Píseň 31a; varhanní doprovod

Zpěv před evangeliem

Kristus je má síla i spasení, / potěšení / ve všem mém zarmoucení, / já v jeho moci / ve dne, také v noci / žádám pomoci.
Neodloučí mě zde nic od něho, / doufám v něho, / neb všechno mám od něho. / On mě spravuje, / řídí, opatruje, / i ochraňuje.
V něm jsem živ, smrti se nic nebojím, / tím se kojím, / že vždy při něm obstojím, / neumřu věčně, / tak doufám bezpečně / a dostatečně.

Píseň 32a; varhanní doprovod

Zpěv k přípravě darů

Z hlubokosti volám k tobě, / slyš, Bože, křik smutného: / Nakloň uší svých v mé mdlobě / k hlasu vzdychání mého / Budeš-li míti jen zření / na hříchy a provinění, / kdo před tebou obstojí?
Je-li u nás mnoho zlého, / u Boha víc milosti, / nemá konce ruka jeho / k uzdravení hříšnosti. / On je ten Pastýř výborný, / u něhož sluha pokorný / dojde všech vin zproštění.

Píseň 29a; varhanní doprovod

Zpěv k přijímání

Má duše neopuštěj nikdy Boha svého, / neb on mě neopustí též času žádného. / V něm je má naděje, / on mě ve dne i v noci opatruje svou mocí / když se mi zle děje.
Abych vždy mohl jíti jen po cestách přímých, / k své škodě neblouditi v temnostech omylných, / světlo slova svého / přede mnou rozsvěcuje a mě vždy ochraňuje / před lstí ďábla zlého.
Byť pak mě opustili, jak se v světě děje, / moji přátelé milí, když mi sám Bůh přeje, / rychle svou milostí / mě zbaví všeho zlého, duši, tělu škodného, / přivede k radosti.
Jemu já se oddávám v štěstí, také v psotě, / jeho vždycky zůstávám v smrti i v životě. / Vím, že neopustí / doufajícího v něho, že zachrání každého, / kdo se ho nespustí.
Nikdy se neraduje ze hříchu našeho, / tak velmi nás miluje, že sám Syna svého / dal nám na spasení, / abychom v něj věřili a věčně živi byli, / jsouc pekla zbaveni.
Pro něho nám Bůh dává, zač ho jen žádáme, / když nám nouze nastává, v něm naději máme, / pro tělo i duši. / Proto příslušnou chválu za lásku dokonalou / vzdávati se sluší.
Ze srdce mu děkujme, Stvořiteli svému, / a vděčnost prokazujme každou chvíli jemu. / Šťastná je hodina, / v kterou člověk s vděčností a upřímnou vroucností / na Boha vzpomíná.
Jiný pak čas maříme, i svá léta mnohá, / cokoli v nich činíme, nemyslíc na Boha. / Kdo se ho zde bojí / a věrně jemu slouží, ten k životu věčnému / pomalu se strojí.
Neb tento svět pomine i marnosti jeho, / jako voda uplyne vše, co v něm slavného, / ale my z hrobů ven, / byť sebe hlubší byly, poležíce v nich chvíli, / vstanem zas v soudný den.
Pak tělo oslavené s duší svou se spojí, / a půjde obnovené a slavné v pokoji / do ráje věčného, / kde budem kralovati, Bohu chválu vzdávati, / vše z milosti jeho.
Tak Bůh Otec uložil, všech věcí Stvořitel, / svůj život vynaložil proto můj Spasitel, / abych s ním žil věčně; / Duch svatý to stvrzuje, v srdci mém osvědčuje, / vím o tom bezpečně.
Proto vesele čekám poslední hodinu, / smrti se nic nelekám, neb vím, že mou vinu / smývá Živý pramen, / na kříži se prýštící, život mi dávající: / Přijď, Kriste, přijď, amen.

Píseň 33a; varhanní doprovod