3. neděle postní

Vstupní zpěv

Nuž, všichni, kdo jste žízniví / a v svědomí svém truchliví, / pojďte ke mně k občerstvení.
Kdo odměn žádných nemáte, / jinde pokoje neznáte, / ve mně nasycení máte.
Pojďte k životu věčnému, / k Bohu, prameni živému, / bez peněz přistupte k němu.
Dosti jste jinam běhali, / k cisternám prázdným chvátali, / hrozné modlářství páchali.
Mne pak, studnici vod živých, / občerstvitele žíznivých / opouštíte v marnostech svých.
Já sám jsem váš Pán, spasitel, / smutných srdcí utěšitel / a z hříchů vysvoboditel.

Slyšte hlas Boha vašeho, / Pána, Krále nebeského, / nakloňte sem ucha svého.
Opusť, bezbožný, cestu svou, / člověče hříšný, mysl zlou, / a smiluji se nad tebou.
Dám zákon svůj v mysl vaši / a do srdce jej napíši, / tak vás připojím k své říši.
Budu k vám vždy dobrotivý, / jsa Otec váš milostivý, / a vy lid můj vyvolený.

Sám, Pane Bože, mě veď, / ať jsem živ k tvé cti, chvále, / uč mě a k tomu doveď, / ať tobě sloužím stále. / Já se jen tvé milosti / všechen zcela oddávám, / neb tys mě stvořil k štěstí, / ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou / ke mně, můj Bože, obrať, / pomáhej mi všelikou / nepravost, podvod poznat, / bych se dle slova tvého / mohl vždycky spravovat / a smlouvu křtu svatého / žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého / odpírat mi pomáhej, / svatého Ducha svého / ode mě neodnímej; / srdce mé rač spravovat, / ať po tvých cestách kráčí, / rač mi všeho darovat, / tak jak milost tvá ráčí.

Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.
Snášel jsi pro mne tak mnoho / šels až na dřevo kříže, / a často jsi pod ním klesal, / nemoha snésti tíže. / Ach, přerozkošná ramena, / co jste se obtížila, / abyste vůli Otcovu / pro ovce vyplnila.
Nezůstala krůpěj krve / v tvém božském těle žádná, / aby vylita nebyla; / ach, ukrutnost přezrádná! / Ale i krůpěje vody / ven z boku tvého vyšly, / aby jen všichni hříšníci / pod milost kříže přišli.
Ach, můj předobrý Ježíši, / pasiž mě pod svou stráží, / ať bída světa tohoto / zlobou mě neuráží; / ale ať jsem obhájený / před ukrutností jeho, / nechť jsem mile zastíněný / rukou pastýře svého.
A když přijde má hodina, / musím ze světa jíti, / na nic se neohlížeje / zde všechno opustiti. / Dej, ó můj nejsladší Pane, / abych tvoji tvář spatřil, / s tvými ovcemi milými, / a navěky tě chválil.