Úterý po 2. neděli postní

Vstupní zpěv

Ctěme posla nebeského, / Ježíše, Syna Božího, / jemuž Otec vše v ruce dal, / poslouchati ho přikázal.
On v svém poselství nám káže / pokání činiti snažně, / sám k němu položil základ / a dal nám na sobě příklad.
Praví nám: »Pokání čiňte / a království Boží vizte, / neb se k vám již přiblížilo, / aby vás všechny spasilo.«

Utečme se k Ježíšovi, / ať srdce naše obnoví / a ve svatém Čtení / pravdy potřebné k spasení / skrze službu otvíraje / ať nás posvěcuje.
Bychom svatou vůli jeho, / s opravdovou vírou v něho, / skutkem vždy plnili / a v milosti prospívali / a po zdejším putování / došli kralování.

Sám, Pane Bože, mě veď, / ať jsem živ k tvé cti, chvále, / uč mě a k tomu doveď, / ať tobě sloužím stále. / Já se jen tvé milosti / všechen zcela oddávám, / neb tys mě stvořil k štěstí, / ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou / ke mně, můj Bože, obrať, / pomáhej mi všelikou / nepravost, podvod poznat, / bych se dle slova tvého / mohl vždycky spravovat / a smlouvu křtu svatého / žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého / odpírat mi pomáhej, / svatého Ducha svého / ode mě neodnímej; / srdce mé rač spravovat, / ať po tvých cestách kráčí, / rač mi všeho darovat, / tak jak milost tvá ráčí.

Soudce všeho světa, Bože, / před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho, / byť měl slávu světa všeho.
Jen to samo všechno zmůže, / jen to od pekla pomůže, / když kdo, jsa pokorný, tichý, / a své vyznávaje hříchy,
před tebou se srdcem níží; / k takovému hned se blíží / tvá milost, a jej podpíráš, / a s láskou na něj pozíráš.
Pro Kristovo ponížení, / za nás dostiučinění, / sešli mi za dar z výsosti, / Bože, pokoru s tichostí.
Nedej mít se pyšně, hrdě, / k bližním mstivě snad a tvrdě. / Nechť křivdy tobě samému, / soudci poroučím pravému.
Vše ať přijímám od tebe, / nermoutě druha ni sebe, / i to největší trestání / v pokoře a děkování.
Ty shlížíš k poníženému, / v srdci, v duchu sevřenému, / ty, Pane, víš, co mi škodí, / víš také, co k dobru vodí.
Nechť se ani pro dary tvé, / jež propůjčuješ z lásky své, / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám.
Račiž tedy, milý Pane, / obdařiti pokorou mne, / svou milost se mnou konati, / v lásce své dej setrvati.