Sobota po 1. neděli postní

Vstupní zpěv

Ctěme posla nebeského, / Ježíše, Syna Božího, / jemuž Otec vše v ruce dal, / poslouchati ho přikázal.

On v svém poselství nám káže / pokání činiti snažně, / sám k němu položil základ / a dal nám na sobě příklad.

Praví nám: »Pokání čiňte / a království Boží vizte, / neb se k vám již přiblížilo, / aby vás všechny spasilo.«

Zpěv před evangeliem

Utečme se k Ježíšovi, / ať srdce naše obnoví / a ve svatém Čtení / pravdy potřebné k spasení / skrze službu otvíraje / ať nás posvěcuje.

Bychom svatou vůli jeho, / s opravdovou vírou v něho, / skutkem vždy plnili / a v milosti prospívali / a po zdejším putování / došli kralování.

Zpěv k přípravě darů

Sám, Pane Bože, mě veď, / ať jsem živ k tvé cti, chvále, / uč mě a k tomu doveď, / ať tobě sloužím stále. / Já se jen tvé milosti / všechen zcela oddávám, / neb tys mě stvořil k štěstí, / ach, veď mě k němu, žádám.

Lásku svou převelikou / ke mně, můj Bože, obrať, / pomáhej mi všelikou / nepravost, podvod poznat, / bych se dle slova tvého / mohl vždycky spravovat / a smlouvu křtu svatého / žitím svým naplňovat.

Žádostem těla mého / odpírat mi pomáhej, / svatého Ducha svého / ode mě neodnímej; / srdce mé rač spravovat, / ať po tvých cestách kráčí, / rač mi všeho darovat, / tak jak milost tvá ráčí.

Zpěv k přijímání

Otec, Syn i Duch svatý, Pán Bůh náš jediný, / budiž od nás veleben, v milosti nesmírný, / neboť cestu k spasení nám ráčil najíti / a pokání svaté hříšníkům kázati.

Velmi je dobrotivý a shovívající, / je k hříšným milostivý, dlouho čekající, / chce, by člověk ve hříchu a v bludech nechodil, / by pokání konal, navěky s ním živ byl.

Nebylo lze žádnému dostiučiniti, / co k pokání pravému třeba, vyplniti; / podivuhodně to sám Bůh Otec zařídil, / aby za nás Kristus zadostiučinil.

Od něho by ostatní měli vykoupení, / jsouce vpravdě kající, v jeho posvěcení, / tak milost, spravedlnost s ním spolu nalezli / a života slávy v Kristu docházeli.

Neb Syn Boží z lítosti nad člověkem padlým / sestoupil k nám z výsosti, jsa poslán Otcem svým, / aby za nás vykonal zástupné pokání, / s Otcem nás usmířil skrze své zmaření.

Dar od Otce světlosti k nám sestupující, / dar z Kristovy plnosti je srdce kající, / zkroušené, ponížené, pro hřích zarmoucené, / v postu, v pláči k Bohu cele obrácené.

Kdo se v tom obětuje a milosti hledá, / tělo s hříchy křižuje, Bůh jím nepohrdá, / pro smýšlení Kristovo, který v něm vše dělá, / skrze něho v lidech Bůh stále přebývá.

Tak se ve jménu Krista zvěstuje pokání, / v církvi se děje služba k hříchu vyhlazení / od pastýřů i lidu v Krista věřícího, / v tom života jeho následujícího.

Kajícím odpuštění všech hříchů se dává, / z Kristova nařízení v svátosti podává, / v čistotě aby žili, bez vší nepravosti, / podle smlouvy víry, zákona milosti.

Ti, kdo pravé pokání činiti nebudou, / svědčí Kristus ve čtení, že všichni zahynou, / že jim nic neprospěje v něj mrtvé věření, / chrám, půst a almužny, ani rozhřešení.

Padlým do věčné smrti, skrze hřích smrtelný, / dává se z toho káti, tak je milosrdný, / čehož příklad nám všem dal v králi Davidovi, / i na apoštolech, a zvlášť na Petrovi.

Za ně se Kristus modlil, by nezahynuli, / z pádu je pozdvihoval, ve víře zůstali. / Ó blaze těm, kdo s Kristem v jednotě bývají, / neboť mnohou pomoc k spasení mívají.

Nad hříšným, když se kaje s církví zde na zemi, / Bůh Otec se raduje s anděly na nebi, / jemu sám vstříc vychází, jej mile objímá, / Kristus Pán laskavě k sobě jej přijímá.

Dárce štědrý, Duch svatý, Utěšitel jejich, / činí jim slavné hody v obcování svatých. / Potom všichni společně v tom Duchu hodují / a Bohu v jednotě radostně děkují.

Nebo

Nuž, všichni, kdo jste žízniví… (jako při: Popeleční středa – str. 64)

Nuž, všichni, kdo jste žízniví / a v svědomí svém truchliví, / pojďte ke mně k občerstvení.
Kdo odměn žádných nemáte, / jinde pokoje neznáte, / ve mně nasycení máte.
Pojďte k životu věčnému, / k Bohu, prameni živému, / bez peněz přistupte k němu.
Dosti jste jinam běhali, / k cisternám prázdným chvátali, / hrozné modlářství páchali.
Mne pak, studnici vod živých, / občerstvitele žíznivých / opouštíte v marnostech svých.
Já sám jsem váš Pán, spasitel, / smutných srdcí utěšitel / a z hříchů vysvoboditel.
Není jinde obživení, / vašich srdcí potěšení, / ve mně samém je spasení.
Proč sílu vynakládáte, / darmo peníze dáváte, / a vždy v hladu zůstáváte.
Přestaňte toho činiti, / nedejte se víc sváděti, / hleďte mých darů užíti!
Slyšte hlas Boha vašeho, / Pána, Krále nebeského, / nakloňte sem ucha svého.
Opusť, bezbožný, cestu svou, / člověče hříšný, mysl zlou, / a smiluji se nad tebou.
Dám zákon svůj v mysl vaši, / vám do srdce jej napíši, / tak vás připojím k své říši.
Víru, lásku i naději / Duchem svým ve vás rozleji, / v tom poznáte, že vám přeji.
Budu k vám vždy dobrotivý, / jsa Otec váš milostivý, / a vy lid můj vyvolený.

Píseň 30a; varhanní doprovod

Nebo

Ó Beránku nevinný, / Pane Jezu Kriste, / odpusť naše mnohé viny, / Synu Panny čisté; / a smiluj se nad námi.

Víme, že jsme zhřešili / proti tvé milosti, / přikázání tvá rušili / svými nepravostmi; / ó smiluj se nad námi.

Tys ta jediná oběť / dostiučinění, / tys výplata za všechen svět, / tys naše spasení; / ó smiluj se nad námi.

Tys ten lékař milostný, / jenž sám léčil cele / ty, jež ranil ďábel zlostný / na duši, na těle; / ó smiluj se nad námi.

Před Otcem nás omlouvej, / ukaž mu své rány, / za nás hříšné se přimlouvej, / ukaž bok proklaný; / ó smiluj se nad námi.

Marii Magdalénu / přijal jsi na milost, / hříšnou, kající však ženu. / Dej též nám svou milost / a smiluj se nad námi.

Na lotra kajícího / rozpomenul jsi se, / do ráje uvedl jsi ho, / na nás rozpomeň se; / a smiluj se nad námi.

Přijals Petra a Pavla, / i jiné hříšníky, / neodlučuj nás od sebe, / nyní i navěky; / a smiluj se nad námi.