Pondělí po 1. neděli postní

Vstupní zpěv

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.
Pro vůli Boží vše trpěl, / vše pokorně, tiše snášel, / pomstu zákona nehledal, / a hříšníkům odpouštíval.
To je cíl, k němuž dojíti / mají všichni Boží svatí, / cíl Bohem ustanovený, / spěchej k němu každý věrný.
Neboť kdo chce býti spasen / a v Boží slávu uveden, / musí život svůj změniti / a Kristu podoben býti.

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Pomoz milosrdným býti, / nesouditi, netupiti, / odpouštěti a dávati, / tě, Mistře, následovati.

Ježíši, Kriste nejvyšší, / my, stvoření tvé nejnižší, / žádáme, jsouce v úzkosti, / z tvé milosti.
Ježíši, přišels na svět k nám, / dej k sobě jíti všechněm nám, / ať jsme zbaveni vší zlosti / z tvé milosti.
Ježíši, dán jsi v příklad nám, / cos činil sám, tos kázal nám / činiti se vší pilností / v tvé milosti.

Soudce všeho světa, Bože, / před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho, / byť měl slávu světa všeho.
Jen to samo všechno zmůže, / jen to od pekla pomůže, / když kdo, jsa pokorný, tichý, / a své vyznávaje hříchy,
před tebou se srdcem níží; / k takovému hned se blíží / tvá milost, a jej podpíráš, / a s láskou na něj pozíráš.
Pro Kristovo ponížení, / za nás dostiučinění, / sešli mi za dar z výsosti, / Bože, pokoru s tichostí.
Nedej mít se pyšně, hrdě, / k bližním mstivě snad a tvrdě. / Nechť křivdy tobě samému, / soudci poroučím pravému.
Vše ať přijímám od tebe, / nermoutě druha ni sebe, / i to největší trestání / v pokoře a děkování.
Ty shlížíš k poníženému, / v srdci, v duchu sevřenému, / ty, Pane, víš, co mi škodí, / víš také, co k dobru vodí.
Nechť se ani pro dary tvé, / jež propůjčuješ z lásky své, / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám.
Račiž tedy, milý Pane, / obdařiti pokorou mne, / svou milost se mnou konati, / v lásce své dej setrvati.

Nuž, všichni křesťané věrní, / milostí obdarovaní / od Boha samého / i Syna jeho milého, / hleďme v ní vždy zůstávati / a jí užívati.
Veliká je milost dána / věřícím od Krista Pána, / by se z ní těšili / a s vírou dobře činili; / za tu milost jej milujme, / věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží, / neboť jsme synové Boží; / učme se od něho, / berme svatý příklad z něho, / tak jako on nás miloval / a nám přikazoval.
Stal se naším služebníkem, / naším v nouzi pomocníkem, / svůj život nejdražší / za nás dal k výplatě naší / jako oběť Otci milou, / nám velmi potřebnou.
Tak máme bližním činiti, / pro ně vše vynaložiti, / tím Pánu sloužiti / a nic zlého nečiniti, / aby s námi vždycky bydlil, / jak nám sám zaslíbil.
Služme rádi Kristu Pánu, / mějme vždy lásku k bližnímu, / příklad vždy dávejme, / živou vírou je získejme, / by se ke Kristu vinuli, / v jeho pravdě byli.
Kdo Kristu v nich věrně slouží, / milosrdenství obdrží, / dojde slibu Páně, / vejde mezi požehnané, / neb co činil nejmenšímu, / učinil vše jemu.