Pondělí Svatého týdne

Vstupní zpěv

  1. Ukřižovaný Kriste, / zdráv buď, naše naděje, / v tento čas tvého svatého umučení / rozhojni v dobrých / pravou ctnost, v duších svatost, / a hříšným rač dáti / svou svatou milost.
  2. Tebe, svatá Trojice, / Boha velmi dobrého, / chválí každý člověk z dobrodiní tvého, / které ty činíš / pro všech duší spasení, / rač ochraňovati / nás zde na zemi.
  3. Až budem umírati, / rač nám svou milost dáti, / po smrti připoj nás k počtu vyvolených, / všech Božích svatých; / abys byl od nás chválen, / ctěn, slaven, veleben / navěky. Amen.

Píseň 52a; varhanní doprovod

Nebo

  1. Nuž, všichni křesťané věrní, / milostí obdarovaní / od Boha samého / i Syna jeho milého, / hleďme v ní vždy zůstávati / a jí užívati.
  2. Veliká je milost dána / věřícím od Krista Pána, / by se z ní těšili / a s vírou dobře činili; / za tu milost jej milujme, / věrně následujme.
  3. Stal se naším služebníkem, / naším v nouzi pomocníkem, / svůj život nejdražší / za nás dal k výplatě naší / jako oběť Otci milou, / nám velmi potřebnou.

Píseň 88d; varhanní doprovod

Zpěv před evangeliem

  1. Otce věčného Moudrost, / sama božská Pravda, / Ježíš Kristus, byl zajat, / souzen časně zrána.
  2. Od známých, učedníků, / od všech byl opuštěn, / od nevěrného lidu / vydán, vysmán, zmučen.

Píseň 41b; varhanní doprovod

Zpěv k přípravě darů

  1. Ó veliká milost Syna Božího! / Ráčil v světě trpěti mnoho / pro naše spasení, / a tak nás zprostil věčného vězení.
  2. Umučení Páně pamatujíce, / jeho srdečně litujíce, / víru zachovejme, / a tak s ním věčně v radosti budeme.

Píseň 40a; varhanní doprovod

Zpěv k přijímání

  1. Král nebeský, Pán Ježíš, Bohu Otci rovný, / ráčil býti na zemi člověku podobný / a pro lidskou ubohost chtěl sám nuzný býti, / dobrovolně pokutu hříšných na se vzíti.
  2. V náramném ponížení v světě se ukázal, / v tom svou lásku velikou k nám hříšným dokázal; / toho, jejž obsáhnouti nebesa nemohla, / toho láska horlivá k nám na zemi strhla.
  3. Mezi vlastní když přišel, od nich byl pohrdán, / od těch, jež uzdravoval, býval potupován, / od svých přátel, příbuzných mezi cizí vyhnán, / potom od učedníka k smrti těžké vydán.
  4. Na svých ramenou svatý kříž k své smrti nesa, / skrze něj otevříti měl věrným nebesa, / bránil ženám plačícím jeho litovati, / aby spíše každý znal, proč ho milovati.
  5. Pohleďme na Ježíše s pravou kajícností, / snažně žádejme býti vždy v jeho milosti, / bychom zůstávajíce s ním pevně spojeni / blízkým svým odpouštěli všechna provinění.
  6. Kéž bychom pospíšili svůj kříž nésti za ním, / cestou víry chodíce a pracujíce s ním, / nepřátel se nebáli jsouc jím posilněni, / neboť po smrti navěky budem potěšeni.

Píseň 34b; varhanní doprovod

Nebo

Kristus, příklad pokory… (jako při: Pátek po 2. neděli postní – str. 94)