33. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Moudrosti poklad z nebe je slovo Boží nám, / jímž k poznání nám sebe podává Pán Bůh sám; / je světlem zjevení, / v něm Krista poznáváme, hlásá nám spasení. / v něm život věčný máme a v mdlobách sílení.
Z té hřivny se vší péčí nám těžit velí Pán / a svaté jeho řeči skládati v srdce stan, / když on, náš věčný Král, / své poselství zvěstuje, chce, by naň každý dbal, / a zhyne bez naděje, kdo by jím pohrdal.

Prozpěvujme v utěšení, / pamatujíce vzkříšení / ukřižovaného Krista, / v němž jest nám naděje jistá. / Aleluja.
Žádejme božské milosti, / ať nám v jeho účastnosti / dá do konce setrvati, / po smrti s ním kralovati. / Aleluja.
V den vzkříšení blaženého / dá dojíti podobného / těla, duše oslavení, / dokoná v nás své spasení. / Aleluja.

Všemohoucí Stvořiteli, / nebe, země slavný Králi, / nad tě mocnějšího / není, nebude a nebylo.
Pro člověka vykoupení / Syna jsi poslal na zemi, / aby v člověčenství / ztracené dobyl nám dědictví.
Měj lítost nad námi, Pane, / křehkost nás ke hříchu táhne, / rač nás posilniti, / pomoz nad hříchy zvítěziti.
Neb ty znáš srdce každého, / zlého a také dobrého, / polepši nás hříšné, / přijmi po smrti mezi svaté.
Kde tobě chvála bez konce, / blahoslavená Trojice, / tam tebe vzývají, / svatý, svatý Pán Bůh zpívají.

Prozpěvuj, ó věrná duše, / a pochval Pána Ježíše, / že život věčný připravil, / k němuž tě Bůh Otec zvolil.
Proto je evangelium / kázáno všechněm národům, / by z něho skrz víru v Krista / došli věčného života.
Toto je ten život věčný: / poznati Otce v milosti, / znáti, že Syn, Otci rovný, / pro nás na svět je poslaný.
Jeho pravdy kdo zde došel, / v duchu svém je vždycky vesel, / hotov jsa i Život časný / ztratiti pro onen věčný.
Kdo pro věčný život slavný / vynakládá život časný, / v práce svaté se vydává, / hříchy mrtví, jim umírá,
opouští světa marnosti, / požívá v Kristu radosti, / žádaje z těla vyjítí, / ke Kristu se přiblížiti.
Neb Pán Ježíš své oslaví, / na pravici je postaví, / z milosti život věčný dá, / až k sobě si je zavolá:
»Pojďte, moji požehnaní, / Otce mého vyvolení, / vládněte královstvím věčným, / před věky vám připraveným.
Vejděte v dům Otce mého, / tam, kde je příbytků mnoho, / od prací odpočívejte, / slávy věčné požívejte.«
Neb setře slzy z očí Pán / a zapudí, co rmoutí, sám; / radost, pokoj a bezpečnost / trvati bude na věčnost.
Ó Kriste, tys vůdce, cesta / do toho slavného města, / veď, doveď k věku slavnému, / životu slávy věčnému.