31. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Zprosť nás farizejské pýchy, / abychom znali své hříchy, / před tebou se pokořili, / a tak povýšeni byli.
O Jezu Kriste, učiň to, / zač prosíme chvíle této; / slovo tvé je světla pramen, / jím nás vždy osvěcuj, amen.

Blažení tiší, pokorní, / aleluja, aleleja, / ti budou vládnouti zemi, / aleluja, aleluja.
Blažený je člověk tichý, / aleluja, aleluja, / ten dojde věčné útěchy, / aleluja, aleluja.

Bože milý, v každou chvíli / činíš mi dobrodiní, / proto tobě v každé době / duše má díky činí: / Buď tobě, Bože, chvála.
Hoden Bůh jest, aby mu čest / dála se od stvoření, / ač ho dosti dle hodnosti / ctíti nám možné není. / Buď tobě, Bože, chvála.
Prosím tebe, Bože z nebe, / račiž mi pomáhati, / bez přestání v milování / tvém ať mohu trvati. / Buď tobě, Bože, chvála.

Soudce všeho světa, Bože, / před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho, / byť měl slávu světa všeho.
Jen to samo všechno zmůže, / jen to od pekla pomůže, / když kdo, jsa pokorný, tichý, / a své vyznávaje hříchy,
před tebou se srdcem níží; / k takovému hned se blíží / tvá milost, a jej podpíráš, / a s láskou na něj pozíráš.
Pro Kristovo ponížení, / za nás dostiučinění, / sešli mi za dar z výsosti, / Bože, pokoru s tichostí.
Nedej mít se pyšně, hrdě, / k bližním mstivě snad a tvrdě. / Nechť křivdy tobě samému, / soudci poroučím pravému.
Vše ať přijímám od tebe, / nermoutě druha ni sebe, / i to největší trestání / v pokoře a děkování.
Ty shlížíš k poníženému, / v srdci, v duchu sevřenému, / ty, Pane, víš, co mi škodí, / víš také, co k dobru vodí.
Nechť se ani pro dary tvé, / jež propůjčuješ z lásky své, / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám.
Račiž tedy, milý Pane, / obdařiti pokorou mne, / svou milost se mnou konati, / v lásce své dej setrvati.