30. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Miluj Pána Boha svého / vždy z celého srdce svého, / z celé duše i mysli své, / ze vší síly i moci své.
Miluj též bližního svého / tak jako sebe samého, / ne pro sebe, leč pro něho / a pro Pána Boha svého.
V obou těchto přikázáních / vše, co v Zákoně, v Prorocích, / bezpečně se obsahuje, / jak Kristus Pán dosvědčuje.
Každý na to vždy pamatuj, / obojího se přidržuj, / abys chráněn všeho zlého / došel království věčného.

Budiž chvála Pánu Bohu, / že nám oznámil vůli svou / skrze hlas svého slova, / zpívejme aleluja.
Slyš nás, Bože, když prosíme, / tvé požehnání žádáme, / ve víře nás zachovej, / ve všem dobrém pomáhej.
Dej nám pokoj, lásku, svornost, / dej zemi hojnost, úrodnost, / opatruj nás od zlého, / pro Krista, Syna tvého.

Píseň novou zpívejte Pánu, / neb divné věci učinil, / sám pravící svou předůstojnou / vítězství slavně vydobyl. / On též posloužil i k známosti / toho spasení drahého, / neukryl své spravedlnosti / před tváří v světě žádného.
Nebot ráčil pamatovati / na své zaslíbení milé, / že se chce navěky ujmouti / lidu svého, Izraele. / Hle, již vidí všechny končiny / spasení Boha našeho; / proto jej za tak slavné činy / ctěte, vší chvály hodného.
Plesejte před ním a zpívejte / žalmy jeho velebnosi, / i na citeře provázejte, / prozpěvujíce s radostí; / troubami před ním i pozouny / ať se libý hlas vydává; / i moře zvuč na všechny strany, / i vše, co v světě přebývá.
I řeky před Pánem plesejte / vesele vždy s ochotností, / i hory Páně okoušejte / stále jeho přítomnosti; / neboť přichází rozsouditi / spravedlivě světa všeho, / svoje chudé Pán obhájiti / pomstíti z pyšných každého.

Boha, jenž je na výsosti, / chvalme všichni za milosti, / jež pocházejí od něho / všem věřícím v Syna jeho.
Kterého poslal z nebe k nám, / chtěje dobře činiti nám, aby v hříšných hříchy shladil, / potom navěky oslavil.
On tak v tom věrně pracoval, / že pro ty, které miloval, / vydal tělo k utrpení / a krev svou na vykoupení.
To věrným míti v paměti / přikázal, když měl trpěti, / když s učedníky stoloval, / které ze světa povolal.
Tu chléb lámal i rozdával, / aby jedli, tak rozkázal, / řka jim: To je moje tělo, / jež bude za vás zrazeno.
Kalich vzal a dobrořečil, / jeho krev že to je, svědčil, / kázal píti učedníkům, / i jejich následovníkům.
Ti jsou vpravdě děti jeho, / vyvolení jsou od něho, / jejich on přirozenost vzal, / na své jim účastenství dal.
A je svými bratry nazval, / jim jméno Otce zvěstoval; / oni řeč jeho přijali, / svou vůli jemu poddali.
Kriste, jenžs ráčil umříti / a v slávu Otce přijíti, / spas nás všechny v tyto časy. / Tobě chvála buď navěky.