29. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Pán Bůh je síla má, / všecka ochrana má; / bezpečně má státi, nic se nelekati / duše má.
Byť vojsko povstalo, / proti mně se bralo, / byť jich bylo mnoho, nebojím se toho / zamálo.
Uslyš mě, ó Pane, / ohlédni se na mne; / utíkám se k tobě, rád tě mám při sobě, / můj Pane.
Tváře své přede mnou / neskrývej, buď se mnou; / tys mé spomožení i vysvobození, / Bože můj.

Budiž chvála Pánu Bohu, / že nám oznámil vůli svou / skrze hlas svého slova, / zpívejme aleluja.
Slyš nás, Bože, když prosíme, / tvé požehnání žádáme, / ve víře nás zachovej, / ve všem dobrém pomáhej.

Chvalte Hospodina, nebe, země Pána, / chvalte, oslavujte, chvalte, oslavujte / a jemu zpívejte.
Neb nám dobře činí, dává i spasení, / poslal Syna svého, poslal Syna svého / na svět k vykoupení.
Proto mu zpívejte, na harfy mu hrajte, / houslemi, cimbály, houslemi, cimbály / jeho zvelebujte.
Varhany, zahřměte, pozouny, mu zněte, / všechno, co ducha máš, všechno, co ducha máš, / chval jej, je Pán Bůh náš.
Budiž chvála Otci, Synu rovné moci, / i Duchu svatému, i Duchu svatému, / v Trojici jednomu.

Tvůrce mocný nebe, země / a všeho, co vesmír je, / tvoje božství všechno plémě / v celém světě zjevuje. / Tebe, Pána tvorstva, vzývám, / který bydlíš na nebi, / před tebou zde na tvář padám, / tebe duch můj velebí.
Bych byl srdce šlechetného, / Pane, přispěj silou svou, / v těžkých pracích stavu mého / nenech klesnout mysl mou. / Starosti mou duši tíží / v trpkých zkouškách života, / oko tvé přec na mne shlíží, / přeje mi tvá dobrota.
Souží-li mě nedostatek, / k tobě budu volati, / sejmeš úzkost, spravíš zmatek, / když tě budu vzývati; / velíš, bychom jako k Otci / v bědách k tobě volali / a v tvou lásku ve dne v noci / neustále doufali.
Svět-li proti mně se bouří, / »Otče,« budu volati, / »pomoz, ukroť tuto bouři / a nedej mi klesati.« / Ty vyslyšíš moje lkání, / vytrhneš mě z úzkostí, / snad i změníš sužování / v pramen hojné radosti.
Jestliže kdy zkormucuje / protivenství srdce mé, / důvěra mě pozdvihuje, / abych vzýval jméno tvé. / Když je nejhůř, ty jsi nejblíž, / víš, jak v bídě přispěti, / u tebe je pomoc nejspíš, / neopustíš své děti.
Pakli by mě pomyšlení / na smrt blízkou soužilo, / z toho, že již léku není, / srdce mé se děsilo, / potěš mě v té těžké chvíli, / ať vzpomínám s radostí, / smrt že přivede mě k cíli, / k bráně šťastné věčnosti.