29. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe / nemůžeme nic bez tebe, / v tvou ochranu se dáváme / a za to tebe žádáme:
Svatou moudrost svou dej duši, / ať dáváme, jak se sluší, / císaři to, co je jeho, / Bohu pak, co je Božího.

K chvále Pána Boha svého, / v dobrodiních velikého, / povstaň každá duše věrná, / z dobroty jeho stvořená. / Aleluja.
Neb před věky stanovenou / milost, v slibech oznámenou, / v Synu svém milém naplnil, / v němž drahé spasení zjevil. / Aleluja.

Chvalte Hospodina, nebe, země Pána, / chvalte, oslavujte, chvalte, oslavujte / a jemu zpívejte.
Neb nám dobře činí, dává i spasení, / poslal Syna svého, poslal Syna svého / na svět k vykoupení.
Proto mu zpívejte, na harfy mu hrajte, / houslemi, cimbály, houslemi, cimbály / jeho zvelebujte.
Varhany, zahřměte, pozouny, mu zněte, / všechno, co ducha máš, všechno, co ducha máš, / chval jej, je Pán Bůh náš.
Budiž chvála Otci, Synu rovné moci, / i Duchu svatému, i Duchu svatému, / v Trojici jednomu.

Všemohoucí Stvořiteli, / nebe, země slavný Králi, / nad tě mocnějšího / není, nebude a nebylo.
Bez počátku království tvé, / konce mu nikdy nebude, / věčný jsa kraluješ, / mocně všecky věci spravuješ.
Nebe, země, také moře / vyznává tě, mocný Bože, / tvou velikou slávu, / kterous rozšířil v každém živlu.
Co v sobě má propast mořská / aneb co širokost zemská, / všechno k užívání / dal jsi lidskému pokolení.
Avšak ze všeho stvoření / nic tak tobě milé není, / Pane, nad člověka, / pro nějž je práce tvá všeliká.
Pro člověka vykoupení / Syna jsi poslal na zemi, / aby v člověčenství / ztracené dobyl nám dědictví.
Měj lítost nad námi, Pane, / křehkost nás ke hříchu táhne, / rač nás posilniti, / pomoz nad hříchy zvítěziti.
Neb ty znáš srdce každého, / zlého a také dobrého, / Polepši náš hříšné, / přijmi po smrti mezi svaté.