26. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Hříchům boháče skoupého, / také hrozným mukám jeho, / ať můžem, Pane, ujíti, / v nebi s Lazarem díl míti.
O Jezu Kriste, učiň to, / zač prosíme chvíle této; / slovo tvé je světla pramen, / jím nás vždy osvěcuj, amen.

Blahoslavení jsou chudí, / aleluja, aleluja, / jejich je Boží království, / aleluja, aleluja.
Blahoslavení plačící, / aleluja, aleluja, / neboť budou potěšení, / aleluja, aleluja.

Píseň novou zpívejte Pánu, / neb divné věci učinil, / sám pravící svou předůstojnou / vítězství slavně vydobyl. / On též posloužil i k známosti / toho spasení drahého, / neukryl své spravedlnosti / před tváří v světě žádného.
Nebot ráčil pamatovati / na své zaslíbení milé, / že se chce navěky ujmouti / lidu svého, Izraele. / Hle, již vidí všechny končiny / spasení Boha našeho; / proto jej za tak slavné činy / ctěte, vší chvály hodného.
Plesejte před ním a zpívejte / žalmy jeho velebnosi, / i na citeře provázejte, / prozpěvujíce s radostí; / troubami před ním i pozouny / ať se libý hlas vydává; / i moře zvuč na všechny strany, / i vše, co v světě přebývá.
I řeky před Pánem plesejte / vesele vždy s ochotností, / i hory Páně okoušejte / stále jeho přítomnosti; / neboť přichází rozsouditi / spravedlivě světa všeho, / svoje chudé Pán obhájiti / pomstíti z pyšných každého.

Ó Pane náš, Ježíši, / hodný chvály nejvyšší, / tys nám dal naučení, / své plné utěšení.
Řekls: »Mé stádce malé, / vaše je dědictví mé, / proto života mého / nebojte se chudého.
Já jsem pro vás v chudobě / přišel, získal vás sobě, / abyste v mém bohatství / měli se mnou dědictví.
A proto udílejte, / ze statků svých dávejte / chudým lidem k potřebám, / jak jsem dal já štědře vám.
Odplaty nežádejte, / poklad v nebi skládejte: / já vám to vše nahradím, / až se k soudu navrátím.
Za toto zboží časné / budete míti věčné, / jež navěky zůstává; / odplatou je má sláva.«
Až, Pane, k soudu přijdeš, / pak na paměť přivedeš / skutky všech vyvolených / k odplatě věčné jejich.
Řekneš: »Lačněl, žíznil jsem / v smrtelném životě svém / nebo v někom z malých svých, / nasytili jste mě v nich.
Host i nahý jsem býval, / nouzi v chudých svých míval, / vy jste mě přijímali / a také odívali.
V žaláři i nemocen, / smuten nebo opuštěn / býval jsem navštěvován / i vděčně potěšován.
Všechno, co mně i mému / ze všechněch nejmenšímu / jste kdykoli činili, / blaženu jste v tom byli.
Proto již splním věrně / všechny sliby vám dané: / Život věčný přijměte, / v dědictví jej vezměte.«