25. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.
Jak se káže v svatém Čtení / lidem k jejich osvícení, / aby poznali cesty své, / že Božím nejsou podobné.
Učit se máme od něho / všemu, co chce Otec jeho; / v naději a s ochotností / povstaňme k spravedlnosti.

Tobě buď díkůčinění, / chvála a dobrořečení, / o všechny, Bože, péči máš, / chráníš je a v lásce chováš. / Aleluja.
Budiž tobě, Bože, chvála, / čest, moc, síla, jasnost, sláva, / neboť jsi všech věcí Pánem, / věčně požehnaný. Amen. / Aleluja.

Nuže, Páně služebníci, / dnem, nocí před ním stojící, / chválu jeho velebnosti / vzdávejte se vší vděčností.
K svatyni ruce zdvíhejte, / prosby k Bohu vysílejte, / a tak ctíce Nejvyššího / říkejte i lidu jeho:
»Kdokoli jste věrní Pánu, / jenž vás přijal v svou ochranu / a jenž nebe, zemi stvořil, / Sión si k bydlení zvolil,
hle, slyšte, co vám zvěstuje, / skrz sluhy své ohlašuje: / Budiž mé vždy požehnání / rozhojněno mezi vám!.«

Soudce všeho světa, Bože, / před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho, / byť měl slávu světa všeho.
Jen to samo všechno zmůže, / jen to od pekla pomůže, / když kdo, jsa pokorný, tichý, / a své vyznávaje hříchy,
před tebou se srdcem níží; / k takovému hned se blíží / tvá milost, a jej podpíráš, / a s láskou na něj pozíráš.
Pro Kristovo ponížení, / za nás dostiučinění, / sešli mi za dar z výsosti, / Bože, pokoru s tichostí.
Nedej mít se pyšně, hrdě, / k bližním mstivě snad a tvrdě. / Nechť křivdy tobě samému, / soudci poroučím pravému.
Vše ať přijímám od tebe, / nermoutě druha ni sebe, / i to největší trestání / v pokoře a děkování.
Ty shlížíš k poníženému, / v srdci, v duchu sevřenému, / ty, Pane, víš, co mi škodí, / víš také, co k dobru vodí.
Nechť se ani pro dary tvé, / jež propůjčuješ z lásky své, / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám.
Račiž tedy, milý Pane, / obdařiti pokorou mne, / svou milost se mnou konati, / v lásce své dej setrvati.