25. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.
Jak se káže v svatém Čtení / lidem k jejich osvícení, / aby poznali cesty své, / že Božím nejsou podobné.
Učit se máme od něho / všemu, co chce Otec jeho; / v naději a s ochotností / povstaňme k spravedlnosti.

Velký je Pán Bůh v skutcích svých, / budiž vždycky veleben v nich; / ty, kdo jsi srdce věrného, / prozpěvuj vždy chvály jeho. / Aleluja.
Neboť štědře všemu světu / dal odpuštění všech hříchů / ve jménu Pána Ježíše, / v zasloužení jeho kříže. / Aleluja.
Hleďme tu milost čerpati / a nadarmo ji nebrati, / Bůh ji od věčnosti choval, / aby ji nám posledním dal. / Aleluja.

Nuže, Páně služebníci, / dnem, nocí před ním stojící, / chválu jeho velebnosti / vzdávejte se vší vděčností.
K svatyni ruce zdvíhejte, / prosby k Bohu vysílejte, / a tak ctíce Nejvyššího / říkejte i lidu jeho:
»Kdokoli jste věrní Pánu, / jenž vás přijal v svou ochranu / a jenž nebe, zemi stvořil, / Sión si k bydlení zvolil,
hle, slyšte, co vám zvěstuje, / skrz sluhy své ohlašuje: / Budiž mé vždy požehnání / rozhojněno mezi vám!.«

Ó spasitelná hostie, / tys pravý pokrm můj, / po tobě touží srdce mé, / Pane a Bože můj. / Vy všichni, kteří lačníte, / chlebem andělským se syťte, / ten pokrm je sám Bůh.
Co mi po nebeské slasti, / jestli tebe nemám, / co po všeliké radosti, / když jí nejsi ty sám. / Ty jsi ten Pán nejkrásnější, / ty jsi ten Pán nejmocnější, / tys nebe andělů.
Zapal mé srdce studené, / láskou se rozplynu, / rozsvěť světlo spasitelné, / ať věčně nezhynu. / Kdo tvou láskou je rozpálen, / tvoje světlo bude při něm, / neb tys, Pane, oheň.
O Mano, chlebe andělský, / duše potěšení, / nad tebe nám zde na světě / nic dražšího není. / Co nevidím, tomu věřím, / chléb vidím, ale Boha ctím / při této svátosti.
Kriste, radosti andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / pokrme nejdražší. / O všichni lidé lačnící, / všichni po spáse žíznící, / hleďte přistoupiti.
Ježíši, Bože jediný, / tebe nyní žádám, / ó Kriste můj nejmilejší, / kterého požívám. / Kdokoli tě kdy požívá, / ten nikdy dosti nemívá, / lásko nevystihlá.
Poroučím se ve tvé ruce, / ty mě rač chrániti / a nenechávej mě více / již tebe hněvati. / Bych tě mohl milovati, / s tebou věčně přebývati / v nebeské radosti.