22. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Zprosť nás farizejské pýchy, / abychom znali své hříchy, / před tebou se pokořili, / a tak povýšeni byli.
O Jezu Kriste, učiň to, / zač prosíme chvíle této; / slovo tvé je světla pramen, / jím nás vždy osvěcuj, amen.

Budiž chvála Pánu Bohu, / že nám oznámil vůli svou / skrze hlas svého slova, / zpívejme aleluja.
Slyš nás, Bože, když prosíme, / tvé požehnání žádáme, / ve víře nás zachovej, / ve všem dobrém pomáhej.
Poděkujme Pánu Bohu / za to, že nám ve svém slovu / přináší radostnou zvěst; / aleluja, buď mu čest.

Pánu všichni prozpěvujte, / kteří na zemi bydlíte, / vstupte před něj s důvěrností / služte mu stále s radostí.
Vězte, že on je Pán Bůh náš, / ne my sebe, on stvořil nás, / abychom byli lid jeho, / dobré ovce pastvy jeho.
Vděčně ho oslavujíce, / do bran jeho vcházejíce, / oslavujte v síních jeho / jej k sobě tak laskavého.
Chvalte s upřímnou vděčností / slávu jeho velebnosti, / jeho jméno vyvyšujte, / chvalte, ctěte, vyznávejte.
Neboť dobroty je plný, / od věků v ní neproměnný, / věčná je i pravda jeho, / nikdy nemýlí žádného.

Soudce všeho světa, Bože, / před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho, / byť měl slávu světa všeho.
Jen to samo všechno zmůže, / jen to od pekla pomůže, / když kdo, jsa pokorný, tichý, / a své vyznávaje hříchy,
před tebou se srdcem níží; / k takovému hned se blíží / tvá milost, a jej podpíráš, / a s láskou na něj pozíráš.
Pro Kristovo ponížení, / za nás dostiučinění, / sešli mi za dar z výsosti, / Bože, pokoru s tichostí.
Nedej mít se pyšně, hrdě, / k bližním mstivě snad a tvrdě. / Nechť křivdy tobě samému, / soudci poroučím pravému.
Vše ať přijímám od tebe, / nermoutě druha ni sebe, / i to největší trestání / v pokoře a děkování.
Ty shlížíš k poníženému, / v srdci, v duchu sevřenému, / ty, Pane, víš, co mi škodí, / víš také, co k dobru vodí.
Nechť se ani pro dary tvé, / jež propůjčuješ z lásky své, / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám.
Račiž tedy, milý Pane, / obdařiti pokorou mne, / svou milost se mnou konati, / v lásce své dej setrvati.