19. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Tys, Pane náš, Ježíši, / hodný chvály nejvyšší, / tys nám dal naučení, / své plné utěšení.
Já jsem pro vás v chudobě / přišel, získal vás sobě, / abyste v mém bohatství / měli se mnou dědictví.
Odplaty nežádejte, / poklad v nebi skládejte: / já vám to vše nahradím, / až se k soudu navrátím.«

K chvále Pána Boha svého, / v dobrodiních velikého, / povstaň každá duše věrná, / z dobroty jeho stvořená. / Aleluja.
Neb před věky stanovenou / milost, v slibech oznámenou, / v Synu svém milém naplnil, / v němž drahé spasení zjevil. / Aleluja.

Otče náš nejmocnější, / tebou vše stvořeno, / tvé jméno nejslavnějším / tak je učiněno. / K tobě se utíkáme, / nasycení hledáme, / o pokrm žádáme.
Deštěm svlažuješ hory / z oblaků přehojně, / roviny, také doly / pro úrodu země. / Dáváš hojný vzrůst trávě, / živočichům k potravě, / i nám všem k obživě.
Vyvádíš chléb ze země / lidem k nasycení, / víno, jiné nápoje / k žízně zapuzení. / Lidi obveseluješ, / jejich tvář osvěžuješ, / život udržuješ.
Všechno tě očekává, / dobrotivý Pane, / pokrm od tebe žádá, / bez něhož zahyne. / Když otvíráš svou ruku, / sytíš z zemského tuku / a zbavuješ smutku.
Když dáváš, milý Otče, / pokrm k posilnění, / chválí tě, věčný Tvůrce, / všecko tvé stvoření. / O dej nám chléb vezdejší, / Otče náš nejmilejší, / k potřebě nynější.

Boha, jenž je na výsosti, / chvalme všichni za milosti, / jež pocházejí od něho / všem věřícím v Syna jeho.
Kterého poslal z nebe k nám, / chtěje dobře činiti nám, aby v hříšných hříchy shladil, / potom navěky oslavil.
On tak v tom věrně pracoval, / že pro ty, které miloval, / vydal tělo k utrpení / a krev svou na vykoupení.
To věrným míti v paměti / přikázal, když měl trpěti, / když s učedníky stoloval, / které ze světa povolal.
Tu chléb lámal i rozdával, / aby jedli, tak rozkázal, / řka jim: To je moje tělo, / jež bude za vás zrazeno.
Kalich vzal a dobrořečil, / jeho krev že to je, svědčil, / kázal píti učedníkům, / i jejich následovníkům.
Ti jsou vpravdě děti jeho, / vyvolení jsou od něho, / jejich on přirozenost vzal, / na své jim účastenství dal.
A je svými bratry nazval, / jim jméno Otce zvěstoval; / oni řeč jeho přijali, / svou vůli jemu poddali.
Kriste, jenžs ráčil umříti / a v slávu Otce přijíti, / spas nás všechny v tyto časy. / Tobě chvála buď navěky.