19. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

U tebe je darů dosti, / Pane, hojnost nad hojnosti, / tys ze dvou ryb, z pěti chlebů / nakrmil zástupy lidu, / a to svou mocí božskou.
Též Eliáše svatého, / toho muže pobožného, / v čas hladu jsi neopustil, / ale chlebems ho nasytil / ze své božské štědrosti.
Pána Boha všichni chvalme, / za dar jeho mu děkujme, / jejž od něho přijímáme / a z milosti dostáváme; / děkujme mu společně.

Nikdy Bůh spravedlivého / nepouští ze sdrce svého, / nad ním bdí a jej spravuje / a mocí svou opatruje.
Krmí, chová, obhajuje, / vším dobrým jej obdařuje, / nižádného neopouští, / byť by bydlel i na poušti.
Proto sobě nestýskejme, / v Bohu potěšení mějme, / ať už budem úzkost míti, / či protivenství trpěti.
On nám dá své požehnání, / bude přítomen vždy s námi, / po této pak smrtelnosti / přivede nás do radosti.

Kristovo tělo, krev svatá, / za život světa výplata, / je za pokrm, nápoj vzata. / Pějme aleluja. / Kdo jen se s ním vírou spojí, / toho lačnost upokojí, / a svou milostí opojí. / Pějme aleluja. / Proto slavně berouc dary, / všechen vyčisťte kvas starý, / ó všichni křesťané věrní, / a buďte mu vděční, / neb v něm máte své spasení.

Otče náš nejmocnější, / tebou vše stvořeno, / tvé jméno nejslavnějším / tak je učiněno. / K tobě se utíkáme, / nasycení hledáme, / o pokrm žádáme.
Deštěm svlažuješ hory / z oblaků přehojně, / roviny, také doly / pro úrodu země. / Dáváš hojný vzrůst trávě, / živočichům k potravě, / i nám všem k obživě.
Vyvádíš chléb ze země / lidem k nasycení, / víno, jiné nápoje / k žízně zapuzení. / Lidi obveseluješ, / jejich tvář osvěžuješ, / život udržuješ.
Všechno tě očekává, / dobrotivý Pane, / pokrm od tebe žádá, / bez něhož zahyne. / Když otvíráš svou ruku, / sytíš z zemského tuku / a zbavuješ smutku.
Když dáváš, milý Otče, / pokrm k posilnění, / chválí tě, věčný Tvůrce, / všecko tvé stvoření. / O dej nám chléb vezdejší, / Otče náš nejmilejší, / k potřebě nynější.

Boha, jenž je na výsosti, / chvalme všichni za milosti, / jež pocházejí od něho / všem věřícím v Syna jeho.
Kterého poslal z nebe k nám, / chtěje dobře činiti nám, aby v hříšných hříchy shladil, / potom navěky oslavil.
On tak v tom věrně pracoval, / že pro ty, které miloval, / vydal tělo k utrpení / a krev svou na vykoupení.
To věrným míti v paměti / přikázal, když měl trpěti, / když s učedníky stoloval, / které ze světa povolal.
Tu chléb lámal i rozdával, / aby jedli, tak rozkázal, / řka jim: To je moje tělo, / jež bude za vás zrazeno.
Kalich vzal a dobrořečil, / jeho krev že to je, svědčil, / kázal píti učedníkům, / i jejich následovníkům.
Ti jsou vpravdě děti jeho, / vyvolení jsou od něho, / jejich on přirozenost vzal, / na své jim účastenství dal.
A je svými bratry nazval, / jim jméno Otce zvěstoval; / oni řeč jeho přijali, / svou vůli jemu poddali.
Kriste, jenžs ráčil umříti / a v slávu Otce přijíti, / spas nás všechny v tyto časy. / Tobě chvála buď navěky.