Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám, / v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám; / toť světlo k zjevení / Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení, / oživující vůně, v mdlobách občerstvení.
Ó Otče věčný z nebe, popatř na stádce své, / jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé. / Svoje čisté slovo / zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo / činiti vše, co káže učení Kristovo.
Ó spasitelná hostie, / tys pravý pokrm můj, / po tobě touží srdce mé, / Pane a Bože můj. / Vy všichni, kteří lačníte, / chlebem andělským se syťte, / ten pokrm je sám Bůh.
Co mi po nebeské slasti, / jestli tebe nemám, / co po všeliké radosti, / když jí nejsi ty sám. / Ty jsi ten Pán nejkrásnější, / ty jsi ten Pán nejmocnější, / tys nebe andělů.
Zapal mé srdce studené, / láskou se rozplynu, / rozsvěť světlo spasitelné, / ať věčně nezhynu. / Kdo tvou láskou je rozpálen, / tvoje světlo bude při něm, / neb tys, Pane, oheň.
O Mano, chlebe andělský, / duše potěšení, / nad tebe nám zde na světě / nic dražšího není. / Co nevidím, tomu věřím, / chléb vidím, ale Boha ctím / při této svátosti.
Kriste, radosti andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / pokrme nejdražší. / O všichni lidé lačnící, / všichni po spáse žíznící, / hleďte přistoupiti.
Ježíši, Bože jediný, / tebe nyní žádám, / ó Kriste můj nejmilejší, / kterého požívám. / Kdokoli tě kdy požívá, / ten nikdy dosti nemívá, / lásko nevystihlá.
Poroučím se ve tvé ruce, / ty mě rač chrániti / a nenechávej mě více / již tebe hněvati. / Bych tě mohl milovati, / s tebou věčně přebývati / v nebeské radosti.