17. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Blaze ve víře stojícím, / ve jménu Krista prosícím, / neboť jistě se vše stane, / co jim slíbí ústa Páně.
Když dítě k otci pospíší, / on jeho prosby vyslyší, / neodepře jemu chleba, / když naň doléhá potřeba.
Otec nedává kamene, / když jeho dítě zemdlené / chleba žádá, ni za ryby / nedá hada bezpochyby.

Budiž chvála Pánu Bohu, / že nám oznámil vůli svou / skrze hlas svého slova, / zpívejme aleluja.
Slyš nás, Bože, když prosíme, / tvé požehnání žádáme, / ve víře nás zachovej, / ve všem dobrém pomáhej.
Poděkujme Pánu Bohu / za to, že nám ve svém slovu / přináší radostnou zvěst; / aleluja, buď mu čest.

Otče náš nejmocnější, / tebou vše stvořeno, / tvé jméno nejslavnějším / tak je učiněno. / K tobě se utíkáme, / nasycení hledáme, / o pokrm žádáme.
Deštěm svlažuješ hory / z oblaků přehojně, / roviny, také doly / pro úrodu země. / Dáváš hojný vzrůst trávě, / živočichům k potravě, / i nám všem k obživě.
Vyvádíš chléb ze země / lidem k nasycení, / víno, jiné nápoje / k žízně zapuzení. / Lidi obveseluješ, / jejich tvář osvěžuješ, / život udržuješ.
Všechno tě očekává, / dobrotivý Pane, / pokrm od tebe žádá, / bez něhož zahyne. / Když otvíráš svou ruku, / sytíš z zemského tuku / a zbavuješ smutku.
Když dáváš, milý Otče, / pokrm k posilnění, / chválí tě, věčný Tvůrce, / všecko tvé stvoření. / O dej nám chléb vezdejší, / Otče náš nejmilejší, / k potřebě nynější.

Pán nás vybízí k modlení / a vůli svou v tom nemění; / šťasten, kdo s vírou modlí se, / neb oč prosí, to odnese.
On nás k Otci přitahuje / a cestu nám ukazuje, / přeje nám statku věčného, / ví, co chce dát Otec jeho.
Tlučte jen na srdce jeho, / on vidí a zná každého, / on vám otevře svůj poklad, / on zdarma dává, a všem rád.
Kdo jej rád prosí, dostává, / v tom záleží Boží sláva, / a ten, kdo hledá, dosáhne / i to, co sám nevystihne.
Kristus je cesta i dveře, / kdo tluče, tomu otevře, / pokorný lásky dochází, / prostý vždy před něj přichází.
Šidí-li kdo syna svého, / když žádá pokrm od něho? / Zda mu, když je jísti třeba, / podá kámen místo chleba?
Zda kdo tak tvrdé srdce má, / že dítěti hada podá, / když od něho ryby žádá, / zda mu to, oč prosí, nedá?
Když tedy Boha prosíte, / o němž, že dobrý je, víte, / myslíte, že by odepřel, / co by vám potřebné viděl?
On vám to nejdražší dává, / i království svého práva, / i slávu synovství svého; / s důvěrou vždy proste jeho.
Kriste, dej nám Ducha svého, / ať všem slibům slova tvého / věříce, vždy se modlíme / a podle tvé rady bdíme.