17. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

Nikdy Bůh spravedlivého / nepouští ze sdrce svého, / nad ním bdí a jej spravuje / a mocí svou opatruje.
On zástup na poušti krmil, / když po slovu Božím toužil, / ze dvou ryb a z pěti chlebů / nasytil zástupy lidu.
On nám dá své požehnání, / bude přítomen vždy s námi, / po této pak smrtelnosti / přivede nás do radosti.

Tobě buď díkůčinění, / chvála a dobrořečení, / o všechny, Bože, péči máš, / chráníš je a v lásce chováš. / Aleluja.
My za přijaté pokrmy, / k životu přidané dary, / tobě vděčně děkujeme, / příslušnou chválu pějeme. / Aleluja.
Budiž tobě, Bože, chvála, / čest, moc, síla, jasnost, sláva, / neboť jsi všech věcí Pánem, / věčně požehnaný. Amen. / Aleluja.

Otče náš nejmocnější, / tebou vše stvořeno, / tvé jméno nejslavnějším / tak je učiněno. / K tobě se utíkáme, / nasycení hledáme, / o pokrm žádáme.
Deštěm svlažuješ hory / z oblaků přehojně, / roviny, také doly / pro úrodu země. / Dáváš hojný vzrůst trávě, / živočichům k potravě, / i nám všem k obživě.
Vyvádíš chléb ze země / lidem k nasycení, / víno, jiné nápoje / k žízně zapuzení. / Lidi obveseluješ, / jejich tvář osvěžuješ, / život udržuješ.
Všechno tě očekává, / dobrotivý Pane, / pokrm od tebe žádá, / bez něhož zahyne. / Když otvíráš svou ruku, / sytíš z zemského tuku / a zbavuješ smutku.
Když dáváš, milý Otče, / pokrm k posilnění, / chválí tě, věčný Tvůrce, / všecko tvé stvoření. / O dej nám chléb vezdejší, / Otče náš nejmilejší, / k potřebě nynější.

Všemohoucí Stvořiteli, / nebe, země slavný Králi, / nad tě mocnějšího / není, nebude a nebylo.
Bez počátku království tvé, / konce mu nikdy nebude, / věčný jsa kraluješ, / mocně všecky věci spravuješ.
Nebe, země, také moře / vyznává tě, mocný Bože, / tvou velikou slávu, / kterous rozšířil v každém živlu.
Co v sobě má propast mořská / aneb co širokost zemská, / všechno k užívání / dal jsi lidskému pokolení.
Avšak ze všeho stvoření / nic tak tobě milé není, / Pane, nad člověka, / pro nějž je práce tvá všeliká.
Pro člověka vykoupení / Syna jsi poslal na zemi, / aby v člověčenství / ztracené dobyl nám dědictví.
Měj lítost nad námi, Pane, / křehkost nás ke hříchu táhne, / rač nás posilniti, / pomoz nad hříchy zvítěziti.
Neb ty znáš srdce každého, / zlého a také dobrého, / polepši nás hříšné, / přijmi po smrti mezi svaté.