12. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

Pán Bůh je síla má, / všecka ochrana má; / bezpečně má státi, nic se nelekati / duše má.
Neboť při sobě mám, / v něhož silně doufám, / bojovníka toho, jenž je mocen všeho, / nezoufám.
Uslyš mě, ó Pane, / ohlédni se na mne; / utíkám se k tobě, rád tě mám při sobě, / můj Pane.

Píseň 87a; varhanní doprovod

Zpěv před evangeliem

Ó přesladký Ježíši náš, / život věčný v sobě ty máš / a svým věřícím jej vléváš. / Pějme aleluja. / Dej, ať i my vždy jsme tvoji, / posilni nás v každém boji, / mocí tvou ať duch náš stojí. / Pějme aleluja. / Od hříchů osvobozeni, / v spravedlnost uvedeni, / dej, ať vždycky s ochotností / žijem v tvé milosti, / pak nás přijmeš do radosti.

Píseň 64c; varhanní doprovod

Zpěv k přípravě darů

Píseň novou zpívejte Pánu, / neb divné věci učinil, / sám pravící svou předůstojnou / vítězství slavně vydobyl. / On též posloužil i k známosti / toho spasení drahého, / neukryl své spravedlnosti / před tváří v světě žádného.
Nebot ráčil pamatovati / na své zaslíbení milé, / že se chce navěky ujmouti / lidu svého, Izraele. / Hle, již vidí všechny končiny / spasení Boha našeho; / proto jej za tak slavné činy / ctěte, vší chvály hodného.
Plesejte před ním a zpívejte / žalmy jeho velebnosi, / i na citeře provázejte, / prozpěvujíce s radostí; / troubami před ním i pozouny / ať se libý hlas vydává; / i moře zvuč na všechny strany, / i vše, co v světě přebývá.
I řeky před Pánem plesejte / vesele vždy s ochotností, / i hory Páně okoušejte / stále jeho přítomnosti; / neboť přichází rozsouditi / spravedlivě světa všeho, / svoje chudé Pán obhájiti / pomstíti z pyšných každého.

Píseň 68a; varhanní doprovod

Zpěv k přijímání

Má duše neopuštěj nikdy Boha svého, / neb on mě neopustí též času žádného. / V něm je má naděje, / on mě ve dne i v noci opatruje svou mocí / když se mi zle děje.
Abych vždy mohl jíti jen po cestách přímých, / k své škodě neblouditi v temnostech omylných, / světlo slova svého / přede mnou rozsvěcuje a mě vždy ochraňuje / před lstí ďábla zlého.
Byť pak mě opustili, jak se v světě děje, / moji přátelé milí, když mi sám Bůh přeje, / rychle svou milostí / mě zbaví všeho zlého, duši, tělu škodného, / přivede k radosti.
Jemu já se oddávám v štěstí, také v psotě, / jeho vždycky zůstávám v smrti i v životě. / Vím, že neopustí / doufajícího v něho, že zachrání každého, / kdo se ho nespustí.
Nikdy se neraduje ze hříchu našeho, / tak velmi nás miluje, že sám Syna svého / dal nám na spasení, / abychom v něj věřili a věčně živi byli, / jsouc pekla zbaveni.
Pro něho nám Bůh dává, zač ho jen žádáme, / když nám nouze nastává, v něm naději máme, / pro tělo i duši. / Proto příslušnou chválu za lásku dokonalou / vzdávati se sluší.
Ze srdce mu děkujme, Stvořiteli svému, / a vděčnost prokazujme každou chvíli jemu. / Šťastná je hodina, / v kterou člověk s vděčností a upřímnou vroucností / na Boha vzpomíná.
Jiný pak čas maříme, i svá léta mnohá, / cokoli v nich činíme, nemyslíc na Boha. / Kdo se ho zde bojí / a věrně jemu slouží, ten k životu věčnému / pomalu se strojí.
Neb tento svět pomine i marnosti jeho, / jako voda uplyne vše, co v něm slavného, / ale my z hrobů ven, / byť sebe hlubší byly, poležíce v nich chvíli, / vstanem zas v soudný den.
Pak tělo oslavené s duší svou se spojí, / a půjde obnovené a slavné v pokoji / do ráje věčného, / kde budem kralovati, Bohu chválu vzdávati, / vše z milosti jeho.
Tak Bůh Otec uložil, všech věcí Stvořitel, / svůj život vynaložil proto můj Spasitel, / abych s ním žil věčně; / Duch svatý to stvrzuje, v srdci mém osvědčuje, / vím o tom bezpečně.
Proto vesele čekám poslední hodinu, / smrti se nic nelekám, neb vím, že mou vinu / smývá Živý pramen, / na kříži se prýštící, život mi dávající: / Přijď, Kriste, přijď, amen.

Píseň 33a; varhanní doprovod