11. neděle v mezidobí A

Vstupní zpěv

Nejvyšší kníže pastýřů, / budiž od nás veleben, / buď, Pane, svých služebníků, / mezi námi vyvýšen; / tobě je Otec darem dal, / tys je v své účastenství vzal, / tak Otce oslavoval.

Číms pro svou důstojnost, Kriste, / od Otce obdařen byl, / tíms z milosti lidi hříšné / k spáse jejich obdařil, / když jsi jim apoštoly dal, / potom jiné mnohé přidal, / taks církev opatroval.

Zpěv před evangeliem

Prozpěvujme v utěšení, / pamatujíce vzkříšení / ukřižovaného Krista, / v němž jest nám naděje jistá. / Aleluja.

Kristus, prostředník a smírce, / u Otce svého přímluvce, / mocný král, velekněz svatý, / právem v tu čest je přijatý. / Aleluja.

Ve společenství duchovním / dává Pán pomoc všem věrným, / v službě, Čtení i svátosti, / k naději věčné radosti. / Aleluja.

Zpěv k přípravě darů

Nuže, Páně služebníci, / dnem, nocí před ním stojící, / chválu jeho velebnosti / vzdávejte se vší vděčností.

K svatyni ruce zdvíhejte, / prosby k Bohu vysílejte, / a tak ctíce Nejvyššího / říkejte i lidu jeho:

»Kdokoli jste věrní Pánu, / jenž vás přijal v svou ochranu / a jenž nebe, zemi stvořil, / Sión si k bydlení zvolil,

hle, slyšte, co vám zvěstuje, / skrz sluhy své ohlašuje: / Budiž mé vždy požehnání / rozhojněno mezi vám!.«

Zpěv k přijímání

Vzbuď nás, Pane, ať povstaneme, / na tvé slovo vždycky dbáme, / prosby své ti vyléváme.

Služebníků tvé svaté pravdy / nedostává se nám všady, / pastýřů dobrých, bez vady.

Syn tvůj kázal za ně prositi, / abys je ráčil poslati, / žence věrné na žeň dáti.

Ó dávej je, náš milý Otče, / dej jim dary, věčný Tvůrce, / pošli dělníky vinice.

Dej jim oděv spravedlnosti, / dej oči prozřetelnosti, / dej úmysl upřímnosti.

Také za ty tebe prosíme, / které již od tebe máme, / tvou pomoc pro ně žádáme.

Dej jim k práci své požehnání, / dej jim stálost v pokušení, / věrnost, svaté setrvání.

Ochraňuj je vždycky od zlého, / aby strážci lidu tvého / byli do skonání svého.

Nebo

Mocný všech věcí Králi, nejvyšší Pane náš… (jako při: None – str. 172)

Mocný všech věcí Králi, nejvyšší Pane náš, / věrní tě srdcem chválí, v nichž bydlení své máš. / Ač v nebi přebýváš, / na pravici Otcově blaženost užíváš, / však ve všelikém místě předivný svůj byt máš.
A zvláště ve své církvi, kterou shromažďuješ, / a Ducha svého dary výborně spravuješ. / V tom jsi se zjevil nám / ze své veliké lásky, kterouž prokázal nám, / bychom tě ctili vždycky, nebs toho hoden sám.
Bůh svoje dary dává věrným ke spasení, / do srdcí zákon vkládá pravého umění. / Toť znovuzrození, / jež v svátosti konání má své potvrzení, / které zde v církvi máme z Kristova zřízení.
V tom je naděje stálá, pevně založená, / je jako pevná skála, mocně utvrzená. / Účastenství pravé / na Kristu v jeho církvi, jím ustanovené, / činí, by měla místo naděje zajisté.
Nemají moci žádné v světě pokušení / proti těm, kterým dána naděje spasení. / Berou občerstvení, / jsou v duchu slovem Páně vpravdě potěšení, / v rozličném bojování mají posílení.
A dokud na té skále jsouce založeni, / v jisté naději stálé Bohem utvrzeni, / přece zůstáváme, / hlasu svědomí svého pilně nasloucháme, / vždycky zástupce svého, Krista Pána, máme.
Bůh sliby své žádnému měniti nebude, / věrně bojujícímu pomáhati bude. / Nic víc nedopustí, / než pokud může snésti naše slabé lidství, / kteréžto z Ducha Páně bere posilnění.
Dobrých skutků konání, almužen činění / je spojené s doufáním v Boží zaslíbení: / Pán, jak nám přislíbil, / stokrát více chce dáti, kdo by proň co ztratil / nebo co vynaložil, bližnímu posloužil.

Píseň 70a; varhanní doprovod