10. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

Pán Kristus, Syn Boží věčný, / přišel mezi lid nevděčný, / evangelium jim kázal, / vůli Otce svého hlásal.
Činil divy převeliké, / také z pokuty všeliké / věrné své vysvobozoval, / ďábelské moci zprošťoval.
Vymítal mocně ďábelství, / rušil v nás ďábla království, / zápasil s ním, jemu místa / nikde nedával dočista.
Přemoh' oděnce silného, / sebral dům i kořist jeho, / království své vysvobodil, / aby moc svou v něm nastolil.

Budiž chvála Pánu Bohu, / že nám oznámil vůli svou / skrze hlas svého slova, / zpívejme aleluja.
Slyš nás, Bože, když prosíme, / tvé požehnání žádáme, / ve víře nás zachovej, / ve všem dobrém pomáhej.
Poděkujme Pánu Bohu / za to, že nám ve svém slovu / přináší radostnou zvěst; / aleluja, buď mu čest.

Sluší se vždy chváliti / slavné jméno Páně, / dobrodiní vážiti / nám činěna hojně. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Nás, rozptýlené ovce, / velmi si oblíbil, / do jednoho ovčince / skrz Krista shromáždil. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Vykoupil nás svedené / od ďábla zlostného, / uzdravil nás zraněné / hříchem světa všeho. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Proto jemu děkujme / za hojné milosti, / s veselím prozpěvujme, / s upřímnou vděčností. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Budiž Bohu čest, chvála / za to dobrodiní / v nebi, zemi vzdávána / od všech bez přestání. / Hoden je Bůh chválení, / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.

Jezu Kriste, štědrý kněže, / s Otcem, Duchem jeden Bože, / tvoje štědrost naše zboží, / z tvé milosti.
A tys nyní mezi námi, / tvé tělo trpělo rány / za nás za hříšné křesťany, / z tvé milosti.
Tys ráčil v nás přebývati, / chléb vezdejší chtěls náš býti / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.
Ó tvá dobroto k nám božská, / ó milosti tvá předivná, / dáváš nám chléb svého těla, / z tvé milosti.
Dals krev z těla vycediti / a tu nám dnes dáváš píti, / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.
Vskutku se nám zcela dáváš, / svou milostí k nám plápoláš, / a nás za sobě vzácné máš, / z tvé milosti.
Taks nás ráčil milovati, / žes svůj Život nám chtěl dáti / a smrt naši překonati, / z tvé milosti.
Věru, drazes nás vykoupil, / pro nás zemřel a nás spasil, / a taks nám věrně posloužil, / z tvé milosti.
Tohos paměť nám zůstavil, / své tělo jsi nám připravil, / chléb vezdejší abys náš byl, / z tvé milosti.
O křesťané, z hříchů vstaňme, / dobré nám dané poznejme, / k Pánu Ježíši chvátejme, / v té milosti.
Chléb ten nebeský chutnejme, / jísti jeho zde žádejme, / proto svatě přebývejme, / v té milosti.