7. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Pomoz milosrdným býti, / nesouditi, netupiti, / odpouštěti a dávati, / tě, Mistře, následovati.
O Jezu Kriste, učiň to, / zač prosíme chvíle této; / slovo tvé je světla pramen, / jím nás vždy osvěcuj, amen.

Velký je Pán Bůh v skutcích svých, / budiž vždycky veleben v nich; / ty, kdo jsi srdce věrného, / prozpěvuj vždy chvály jeho. / Aleluja.
Neboť štědře všemu světu / dal odpuštění všech hříchů / ve jménu Pána Ježíše, / v zasloužení jeho kříže. / Aleluja.
A všem, kteří v Krista věří, / srdce tou milostí mění, / aby též hříchy svým bližním / odpouštěli jako Bůh jim. / Aleluja.

Bože milý, v každou chvíli / činíš mi dobrodiní, / proto tobě v každé době / duše má díky činí: / Buď tobě, Bože, chvála.
Hoden Bůh jest, aby mu čest / dála se od stvoření, / ač ho dosti dle hodnosti / ctíti nám možné není. / Buď tobě, Bože, chvála.
Prosím tebe, Bože z nebe, / račiž mi pomáhati, / bez přestání v milování / tvém ať mohu trvati. / Buď tobě, Bože, chvála.

Milosrdenství velebme, / za ně Boha vždycky chvalme: / od věků nás Bůh miluje, / milosrdenství zjevuje.
Otec velmi milosrdný, / vida lid svůj porušený, / postavený v nepřátelství, / učinil milosrdenství.
Poslal na svět Syna svého, / Spasitele laskavého, / by zjevil skryté tajemství, / cestu k věčnému dědictví.
Kristus, Syn jednorozený, / Otce svého chvály hodný, / chtěl rod nový v učednících / zjeviti v následovnících.
On volal všechny k pokání, / života polepšování, / aby byli milosrdní, / v tom jeho Otci podobní.
By byli Otci podobní, / k nepřátelům milosrdní, / také ke všem svým viníkům / a všelijakým dlužníkům.
By ochotně odpouštěli, / potřebné neopouštěli, / almužny štědře dávali, / synovství osvědčovali.
Jak budou jiným měřiti / i svým odpůrcům činiti, / tak bude jim naměřeno, / vrchovatě natlačeno.
Jak jsi tomu učil, Kriste, / milosrdní ať i my jsme, / dej k tomu hojnost milosti, / abychom došli radosti.