Jedním z hudebních překvapení pro četné návštěvníky dnes už legendárního festivalu Beltine organizovaném Bratrstvem Keltů na přelomu dubna a května 1995 ve Žďáru nad Sázavou v prostorách zámku Kinských bylo vystoupení pražské skupiny ASONANCE.
ASONANCE představuje soubor věnující se téměř výhradně přebírání a úpravám anglických, skotských a irských lidových balad, písní a tanců. Na svém kontu dosud má tři studiové nahrávky: kazety Dva havrani (BEVOX 1992) a Duše mé lásky (AURA 1994) byly vydány koncem roku 1994 na CD ASONANCE 1 & 2 (AURA). V loňském roce se objevilo album Čarodějnice z Amesbury (ASOCD01 a ASOMC01). Slavnostní křest proběhl 17. března 1996, to jest na den sv. Patrika, patrona Irska, a provedla jej Velvyslankyně Irska v České Republice Její Excelence paní Marie Cross.
Jádro ASONANCE však vzniklo už okolo roku 1975 na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Zakladatelem souboru byl Jan Lašťovička, kytarista a kapelník, který našel spřízněné duše ve zpěvákovi Milanu Štěrbovi a kytaristech Františku Koreckém a Denise Vondráčkové. Od folkových písniček a také některých amerických a anglických balad přebraných od Joan Baezové pak byl jenom krůček k současné orientaci - ke keltské a anglosaské lidové hudbě. Další personální vývoj není pro náš záměr důležitý a najdete ho popsaný na bookletu prvního CD ASONANCE. V současnosti doplňuje zmíněné základní obsazení ještě Hanka Horká (zpěv), Blanka Lašťovičková (zpěv), Marta Nollová (flétna), Jan Ráb (housle), Roman Slaboch (zpěv), Petr Vacek (zpěv), Luboš Pick (baskytara, kytara), Mirko Rokyta (klávesové nástroje).
Na vydaných nosičích zpívá ASONANCE všechny skladby ze svého repertoáru s českými texty. Ty pocházejí z pera Dr. Jana Lašťovičky a přes úskalí, které vždy takové "převyprávění" originálního písňového textu přináší, se vesměs podařilo uchovat styl předlohy. Tomu je podřízena často archaizující stylistika a ke cti autora slouží řemeslně dobře zvládnutá hudební deklamace, tedy korespondece slova a hudby. Téma bývá buďto ponecháno v původním významu nebo u lyrických písní bez výraznějšího epického prvku pietně vystihuje český převod originální atmosféru. Produktivní srovnání jistě přinese porovnání českého textu písně Dva havrani, kde je slovo podřízeno hudbě s přebásněním této anglické balady Ivanem Slavíkem ve výboru světových balad Krůpěje noci (Praha, Albatros 1982, s. 25).
Asonance 1 & 2 (Dva havrani, Duše mé lásky)
Ve svém příspěvku pro Zpravodaj Bratrstva Keltů věnovaném keltské harfě (1995, č. 5, s. 10-14) jsem se již zmiňoval o skotské baladě Harfa (v originále The Twa Sisters) z repertoáru ASONANCE, která zaujme podobností s českou baladou Vandrovali hudci, nesmazatelně zapsanou do zlatého fondu českého folku v podobě konceptuálního alba sourozenců Ulrychových a JAVORŮ Tichý hlas (1989 Panton). Vůbec se často jedná o velmi působivé a romantické písně, které se vám již při první reprodukci nesmazatelně vryjí do paměti. Během poslechu songu Kopce u pramenů řeky Tyne v houpavém rytmu (originální titul je The Rolling Hills of the Border) vás najednou popadne zvláštní stesk po krajině, o níž se zde vypráví: Až srdce mé jednou přestane bít/ zelenou trávu chci pod hlavou mít/ a písně ptáků budou mi znít/ Tam v kopcích u pramenů Tyny. Ani se nedivíte podlehnutí dívky v písni Krásnou vysočinou, když ji její milý zve na společnou cestu do svého domova těmito slovy: Proč se ve tvých krásných očích slzy třpytí,/ proč jsi smutná, že svůj kraj opouštíš?/ Tam kam půjdem přece stejné slunce svítí/ a mou krásnou zem uvidíš.// Na loukách, kde v mokré trávě rosa zvoní,/ v údolích, kde z pramenů můžeš pít, v kráse kopců, z kterých divoký vřes voní, tam lásko má chci s tebou žít.// Zazní zpěv a zazní radost vysočinou,/ na všech kopcích budou tančit a hrát, půjdem krásnou vysočinou moje milá, chceš-li nevěstou mojí se stát. Instrumentálky Dívky z Mitchellstownu a Hymna ostrovů Orkney v partu houslí připomenou melodie z alba Jana Hrubého Cesta na severozápad (M.H.S. 1992), které Hrubý rovněž objevil ve zpěvnících z keltských oblastí a s velkým citem zaranžoval. Skotská lidová píseň Will Ye Go, Lassie Go (jinak známá z podání Jima McCanna) si mě získala díky sametově znějícímu basu Romana Slabocha, s nímž je srovnatelný jedině snad vokál Oldřicha Ortinského, člena SPIRITUÁL KVINTETU.
Keltská hudba, kromě toho, že je tak nějak jímavá krásou své melodiky, má taky bojovnější polohu, tu ve starším repertoáru ASONANCE zastupuje Povstání Watta Tylera, původem sice anglická lidová, avšak vyznívající v duchu skotských vojenských pochodů. Taneční složku reprezentují skotský reel Susan Cooper a hornpipe The City of Savannah/ The Acrobat/ Off to California. Tady bude zapotřebí se zmínit o instrumentálních výkonech muzikantů skupiny. Pravda, nenajdeme zde sólistu formátu Jana Hrubého, ale vesměs jsou to technicky solidně vybavení hráči. Vše je podřízeno svému účelu - působivosti aranžmá, které využívá kromě uvedených nástrojů též mandolínu, buzuki (původem řecký strunný nástroj dovezený námořníky do Irska a tam dodnes hojně používaný), bodhrán (jednostranný ruční buben; má tu zvláštnost, že se dá dolaďovat rukou a hraje se na něj buď s melodií nebo proti ní) a klávesové nástroje, které občas suplují varhany a žestě, jako ve skladbě Mladý Walter, eventuelně cemballo či spinet (zde v doprovodu písně Lord Maxwell). Z kazety Duše mé lásky pochází také vícehlasá kompozice Daniela Reada (+1806) Vykoupení zpívaná á capella a dodávající nahrávce další, tentokrát spirituální dimenzi.
ASONANCE zaměstnává dvě zpěvačky: Blanku Lašťovičkovou máme možnost slyšet sólově nejprve v baladě Harfa. Podruhé v Rybářské baladě, ale tady, jakkoliv mi při následujícím sdělení srdce krvácí, není příliš intonačně jistá (to je taky jediný kaz na kráse recenzovaného hudebního projektu). Hanka Horká působí coby absolventka pražské Ježkovy konzervatoře také v C & K VOCALu a její pěvecký projev by bylo možné ověnčit samými superlativy. Svým podáním na jedné straně elegických a na straně druhé melodicky nesmírně přitažlivých písní (Krutá matka, Námořník, Dva havrani, vrs. Rozkvetlé zahrady mé lásky, Poslední člun odplouvá, Voda široké řeky, Podzimní vítr) flétnově rozechvělým vokálem dokázala vyjádřit neobyčejně bohaté spektrum jemně odstíněných nálad.
Balada jako žánr má mnoho společného s pohádkou, vystupují v ní také nadpřirozené bytosti, postavy se převtělují do různých podob, odlišuje se však svou životní filozofií. Na rozdíl od etického řádu pohádky, kdy vítězí dobro, baladický hrdina podléhá osudu, démonům, přírodním nebo společenským silám. Anglické balady o Robinu Hoodovi však vítězstvím hrdiny zpravidla končí. Zatímco romanci vyhovuje slunná atmosféra jihu, pak baladě nejvíc konvenuje mlhavý a chladný sever. Pěkně to vyjádřil Jaroslav Vrchlický: "Prostředí severu obestřelo baladu náladou převážně chmurnou a příšernou. A jako snadno mlhy splývají v postavy, jak v mlhách vše zdá se růsti v nezměrnost a taje opět v neurčitost jak stín a přelud, tak i do balady severské dostal se živel tajuplného, mystického, které nastává buď oživováním mytických a mytologických představ nebo sil přírodních, či zasahováním bystostí světa zbájeného do děje neb vyjevováním se duchů a mrtvých, strašidel a ďáblů." Tajuplnost a motiv záhady sbližuje baladu i s pověstí, ale proti její časové a místní určitosti balada směřuje k nadčasové platnosti a všelidskému poslání, k mýtu.
Potřebu návratu ke kořenům a k mýtu dobře vystihl Jan Lašťovička v překladu textu skotského tradicionálu Pojď do kopců: Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní./ Tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní./ Když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních,/ věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich.// Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen/ do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den./ Když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích/ náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich. Tuhle píseň v originále najdete na třetím CD kompletu Irish folk favourites (1991 Castle) v podání Finbar and Eddie Furey.
K vydání skoro osmdesátiminutového nosiče Asonance1&2 poblahopřál ASONANCI také The James Joyce Irish Pub sídlící v Liliové ulici v Praze.
Čarodějnice z Amesbury
Kompaktní disk Čarodějnice z Amesbury zaujme hned dvakrát. Poprvé svým vzhledem, neboť na obalu i logu disku byly použity keltské ornamenty Courtneyho Davise. U pěkně vydaných knih se užívá termín "sličný" obal, zůstaňme u tohoto přívlastku i v případě zatím posledního CD ASONANCE. Podruhé využitím známého a téměř hypnoticky působícího úvodního motivu skladby Shine On You Crazy Diamond z alba PINK FLOYD Wish You Were Here na začátku CD Čarodějnice z Amesbury, a to ve skladbě s magicky znějícím titulem Morning on the Distant Shore. Samozřejmě, že máme co činit s druhem interstrukturálního navazování, tzv. hudebním citátem, jehož zákonitosti jsou velmi specifické a ke cti ASONANCE slouží, že nevyznívá banálně. Naopak, po chvíli se, aniž byste to ihned postřehli, rozvine v partu flétny pinkfloydovský motiv v původní "keltské" téma. Klobouk dolů, neboť tak citlivé aranžmá hudebního citátu jsem v naší moderní populární hudbě naposledy slyšel u Prokopových FRAMUS 5 ve skladbě Kolej Yesterday. Má-li totiž hudební citát splnit své poslání a nemá-li být plagiátem cizí myšlenky, musí být do nové struktury zapojen podle jí vlastní hudební logiky, ale zároveň tak, aby na jeho zvláštní existenční povahu bylo upozorněno (jde tedy o jakési hudební uvozovky). A ještě s jednou interstrukturální návazností se na CD Čarodějnice z Amesbury můžeme setkat. Konkrétně v aranžmá skotské lidovky (jigu) Merilly Kiss the Quaker's Wife/ Wheelan's Frolics se setkáme s reminscencí či spíše názvukem z díla Antonína Dvořáka. Příznačné pro názvuky a reminiscence je, že jimi není sledován nějaký hlubší sémantický záměr. Při poslechu skladby, v níž se konkrétně uplatňuje takový typ navazování mezi nově vznikající hudební strukturou a strukturou dřívější, bude snad užitečné uvědomit si, že interstrukturální návaznosti mají tím větší sémantickou nosnost, čím více jsou účastníci hudební komunikace zasvěceni do hudebních "antefact" (tj. do hudebních struktur, které předcházejí novým strukturám a ovlivňují jejich podobu) a všech jejich hudebních, uměleckých i jiných souvislostí.
Dramaturgie tohoto CD se nijak výrazně neliší od předchozích nahrávek ASONANCE. Najdeme zde vše, co od skupiny můžeme očekávat. Tragické balady, hrdé bojovné písně Skotů a Irů, mateřídouškou provoněné, rozkvetlým vřesem ozdobené, horským či mořským vzduchem nasycené a sluncem prozářené písně, jejichž melancholická nálada tolik lahodí sluchu mnohých z nás. Nahrávka má podle mého soudu dva vrcholy. Titulní píseň Čarodějnice z Amesbury (Susanna Martin) je připomenutím jednoho z četných procesů s čarodějnicemi, které byly v Anglii dokonce daleko častější než u nás (vzpomeňme v této souvislosti Kaplického román Kladivo na čarodějnice) a za oběť jim tam padlo značné množství lidí. Druhý vrchol reprezentuje píseň Alasdair, syn Collův (Alasdair Mhic Colla), v níž jde o výzvu lidu adresovanou svému vůdci, legitimnímu následníkovi trůnu krále Skotska. Není bez zajímavosti, že tutéž píseň zařadili na své poslední album Lore (1996 RCA/BMG) také irští CLANNAD.
Pokud jsem byl poněkud kritický k hlasovému projevu Blanky Lašťovičkové na předcházejícím hudebním projektu, v té době jistě daném menšími zkušenostmi vokalistky, pak na CD Čarodějnice z Amesbury se po této stránce výrazně zlepšil soubor jako celek i jednotliví interpreti. Důkazem toho jsou skladby zpívané á capella (V údolí pod strání, Admirál Benbow) nebo doprovodné sbory k sólovým ženským či mužským partům (například Západní vítr). Hudební tečku tvoří kompozice od Daniela Reada - Smrtelnost (Mortality). ASONANCE se tu nepochybně představuje ve své vrcholné instrumentální a vokální formě.
Rád bych se ještě vyslovil ke zvukové úrovni nahrávky pořízené a smíchané ve studiu Bevox a masterované ve studiu Rudolfinum. Je z ní cítit, že prošla složitou elektrofonní úpravou, což mělo za následek úbytek zvukových detailů, které jsou vlastní akustickým nástrojům. To se také negativně projevilo především ztrátou hloubkové báze, zvuk působí na vnímatele jen "obrysově".
Asonance znamená souznění
Co ještě dodat? Ke všem původním
nahrávkám ASONANCE Dva havrani, Duše
mé lásky a Čarodějnice z Amesbury
byly vydány zpěvníky a nedivil bych
se, kdybychom skotské, irské, anglické i americké
lidové písničky z repertoáru
ASONANCE uslyšeli u táborových ohňů.
Myslím, že vůbec ne ke škodě trampingu
a českého folku. Vždyť jméno
Mekky našich "kotlíkářů"
- řeky Sázavy - je pravděpodobně keltské
hydronymum.
Mgr. Libor Martinek, Slezská univerzita Opava